LN: Korupce, hlad, porušování lidských práv, pokračování jaderného strašáku. To je dnešní KLDR. Proč je potřeba navazovat se Severokorejci styky?
Byli jsme čtvrtá země, která diplomaticky uznala KLDR v roce 1948, byli jsme země, která se po příměří v roce 1953 stala členem dozorčí komise neutrálních států.
LN: V té době jsme ale přece byli spřátelená země.
Ano, ale podstatné je, že jsme přispěli k udržování míru už v té době, odvedli jsme tam práci, stali jsme se tam známými. Česká republika v regionu sehrávala významnou roli. A máme tam tedy na co navazovat. Navíc naše socialistická minulost nám dává výhodu v komunikaci se Severokorejci. Zajímavostí je, že po Pchjongjangu jezdí české tramvaje a autobusy. Vidíte tam tedy naši přítomnost všude.
  |
LN: Naše významná role v regionu přetrvává?
Jsem přesvědčen, že ano. Máme dnes v KLDR zastupitelský úřad, kromě nás to má jen dalších sedm evropských zemí. Máme tam zvláštní pozici, expertizu. V Pchjongjangu je dokonce i katedra češtiny, některé její studenty jsme navštívili. To také není všude. Důležitým faktorem je samozřejmě i to, že Jižní Korea je jedním z našich nejdůležitějších partnerů, je to pro nás nejdůležitější partner v Asii vůbec.
300 gramů jídla na den. Víc než třetině lidí v KLDR hrozí hladomor, kvůli nejhoršímu suchu za 37 let |
LN: Ale to mluvíte o Jižní Koreji.
Ale vždyť Jižní Korea je eminentně závislá na tom, co se odehrává v Severní Koreji. Jestliže máme velmi dobré vztahy s Jižní Koreou, tak se samozřejmou součástí stává také to, co se odehrává na Korejském poloostrově jako celku. Dokonce i naše tamní vztahy a vazby závisí na tom, jak se podaří udržet mírový vývoj.
LN: Byla tedy vaše květnová cesta do KLDR v zájmu Jižní Koreje?
Nikdy nemůžete dělat rozhodnutí v zájmu nějakého jiného státu. Já jen říkám, že od prvního okamžiku se to vše dělo v poměrně dost velké součinnosti s Jihokorejci, protože oni jsou na dalším vývoji téměř existenčně závislí. Můžu říci, že oni měli zájem na tom, aby se Česká republika angažovala. Právě i proto, že se vědělo o tom zvláštním kapitálu, který ČR v prostoru má. Severokorejci jsou velmi opatrní a nedůvěřiví vůči partnerům a to pozvání, kterého se nám dostalo, vlastně ukazuje na naši pozici v regionu.
LN: S jakými hlavními tématy jste do KLDR jel?
Témata byla denuklearizace, snižování napětí a mír na Korejském poloostrově, důstojnost lidských bytostí, tedy otázka lidských práv. O tom, jak se chováme k lidem, to je věc, o které spolu musíme jednat.
Česká parlamentní delegace v čele s Lubomírem Zaorálkem v Pchjongjangu.
LN: Jak na to odpověděli?
Skoro bych řekl, že nejvýznamnější je, že mě nechali mluvit. Když se podíváte do příruček a doporučení, tak vám řeknou, že pokud otevřete téma lidských práv, rozhovory skončí.
LN: Jihokorejská média před pár dny uvedla, že KLDR popravila po únorovém neúspěšném summitu s Donaldem Trumpem své klíčové diplomaty. Věděl jste to před odjezdem?
V té době, kdy jsme tam byli, se mezi evropskými velvyslanci mluvilo o tom, že záhadně zmizeli. Spekulovalo se, co s nimi je. Nikdo z Evropanů tam nebyl schopen s jistotou říct, co s nimi je. V minulosti se stalo, že se mluvilo o popravách a pak se ti lidé objevili. Severokorejský režim je zkrátka netransparentní.
LN: A ptal jste se tam rovnou na oficiálních místech, co se s nimi stalo?
Bylo by marné se na to ptát. Oni nic neřeknou. Navíc se tehdy o popravě nemluvilo, jen o zmizení.
Nepřehýbejte tiskoviny, nefoťte letiště. Vyšla ‚příručka přežití‘ pro turisty v KLDR |
LN: Měli jste možnost vidět běžný život, nebo vás jen vozili na vybraná, řekněme nezávadná místa? Hovořil jste s nějakou severokorejskou opozicí?
Tam je to dost těžké. I díky jazykové bariéře se těžko můžete s normálními lidmi bavit. Veliká změna je v tom, že tentokrát jsem se tam mohl bavit s řadou mladých Korejců, kteří ale k tomu byli určeni, aby se s námi bavili. Byli to studenti angličtiny, ale samozřejmě tam vždy byl někdo, kdo to hlídal. A pokud jde o opozici, tak žádná neexistuje.
LN: Mimo oficiální program jste tedy neměl šanci se pohybovat?
To nemá nikdo a nikdy. Nicméně změna byla v tom, že před 14 lety (v roce 2005 Zaorálek navštívil KLDR v roli šéfa sněmovny – pozn. red.) tam žádní mladí lidé mluvící anglicky vůbec nebyli, byli jsme odkázáni jen na tlumočníky z korejštiny.
LN: Co dalšího se za těch 14 let v zemi změnilo?
Došlo opravdu k výrazným změnám. Je patrný i pohyb směrem od politiky „armáda na prvním místě“. Vývoj jaderné zbraně se dokončil a nyní se má soustředit vše na ekonomiku. V Pchjongjangu je to už trochu vidět. Jsou tam krámky, restaurace, obchůdky, je tam daleko větší provoz, jsou tam automobily. To tam tehdy člověk nepotkal, bylo to prázdné, přízračné město. Pchjongjang je ale samozřejmě trochu výkladní skříní.
Lubomír Zaorálek a předseda Nejvyššího lidového shromáždění KLDR Pak Tche Song.
LN: Vidíte za tím vliv otevřenější politiky Číny?
Je to do určité míry pravda. Kim Čong-un byl vybrán jako ten, kdo měl tuto více ekonomickou politiku rozvíjet. Podle mě ale ne všichni ve vedení KLDR tohle sdílejí. Vím o určitých materiálech japonské tajné služby, které říkají, že významná část severokorejského vedení má obavy ze stoupající závislosti na Číně. My neustále žijeme v domnění, že se obávají vlivu USA, ale oni se bojí i Číny.
LN: Proč se bojí Číny?
To je podstata toho režimu. Spoléhat se na sebe. Nechtějí být na nikom závislí. Když jim řeknete, že chcete společně řešit problémy vody, oni vám řeknou, že jejich vědci vyvinuli nový typ vody. Vše vyvíjejí sami. A když jim říkáte, že ČR se rozvíjí díky vazbám na svět, cítíte od nich, že právě toto pokládají za naše neštěstí. Že jsme závislí na Německu, na EU, na Američanech.
V KLDR je velmi silně vyvinutý pocit výlučnosti. Etnické nebo národní. Jádrem tohoto režimu je pocit morální nadřazenosti. Dokonce i vůči Jihokorejcům.
LN: V dnešním propojeném světě přece takový režim nemůže dlouho přežít.
Nemůžu to úplně vyloučit, i když to vypadá, že to je šílené. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že Severokorejci, než by se někomu podvolili, raději budou jíst trávu.
LN: Od toho nejsou daleko. Hladomor jim hrozí. To jsou připraveni nechat vyhladovět svoji populaci?
My si to umíme těžko představit. Korejci prý v houževnatosti a tvrdosti překonávají všechna etnika. Jsou schopni přežít dokonce i na té trávě. Za cenu hrozných ztrát a hrozného režimu jsou schopni si svoji izolaci udržet. Jestli rozhovory s Američany nyní ztroskotají – lhůta je do konce roku –, je naprosto jasné, že KLDR obnoví výrobu atomové bomby, že k těm, co mají, budou přidávat další. Už teď normálně pokračují ve výrobě obohacování uranu.
Jestliže se nedohodnou, všechno to poběží dál, budou sériově vyrábět zbraně, i atomové, budou potenciál rozšiřovat a situace se opět zhorší. Z Korejského poloostrova se opět stane jedno z kritických míst světa. Buď tu situaci nějakým způsobem uklidníme, budeme hledat cestu, jak režim reformovat a pomůžeme mu v tom, nebo naopak se KLDR uzavře do sebe a bude pokračovat v izolaci i za cenu toho, že bude následovat úpadek. Jim je to jedno, oni jsou schopni to přežít.
LN: Cesta byla velmi nákladná, řekněme milionová. Stála za to? Přinesla Česku nějaké ovoce?
Po návratu z cesty mám nabitý diář a řadu schůzek s evropskými velvyslanci. Musíme využít své vybavenosti. Máme špičkové odborníky na tento region, máme velmi dobrou koreanistiku. Na mezinárodní scéně nám to dává cenu, naši experti jsou ceněni všude. Vadí mi, jak se Češi neustále podceňují. Nejsme tak malá země. Rád bych rozbil zažitý komplex, že nemůžeme nic dělat. A Korea že je daleko? Není, je to vše daleko blíž, než si lidé myslí.
