V létě bude od epidemie klid, odhaduje matematik Levínský. Plánované rozvolnění považuje za šílenost
René Levínský
| foto: LENKA GLISNÍKOVÁ
Premium
Rozhovor
Praha -
Museli bychom zešílet, abychom to tu s epidemií zpackali tak, že bychom si nemohli užít léto, říká matematik modelující šíření epidemie, šéf Centra pro modelování biologických a společenských procesů a člen poradní skupiny při ministerstvu zdravotnictví René Levínský.
Existuje ale možnost, že se na podzim objeví mutace viru odolná vůči očkování a navíc pondělní rozvolnění může prodloužit brzdění epidemie.
Lidovky.cz: Jaký vliv bude mít na vývoj epidemie rozvolnění plánované od pondělí? Mimochodem, Petr Smejkal, šéf Mezioborové skupiny pro epidemické situace, jejíž jste členem, prohlásil, že o otevření některých obchodů, které se od pondělí plánuje, se s vámi nikdo z vlády neradil.
Neradil. Ale nejde ani tak o obchody, ale spíše o to, že se uvažuje o tom, že se nově místo dvou bude moci sejít deset lidí uvnitř budov a dvacet lidí venku. To je skutečný problém a je to nařízení, které je naprosto šílené. Jde to zcela proti duchu všech ostatních omezení.
Nechápu, proč jsme diskutovali o tom, zda otevřít zoologické zahrady venku, a necháváme kromě předškoláků zavřené školky a dětské skupiny a máme omezenou školní docházku, když je povoleno tohle. Je to jako tip třeba na to, aby se malá dětská skupina či školka prohlásila za pouhé setkání deseti lidí a měla otevřeno, stejně tak lidé, kteří si nesmí zahrát fotbálek v tělocvičně, to mohou prohlásit za pouhé setkání a tak dál.
Momentálně máme reprodukční číslo na hodnotě 0,8, tedy jeden člověk v průměru nenakazí ani jednoho člověka. Velmi opatrně se otevírají školy a ohlásilo se, že další otevírání může pokračovat, až budeme mít sto nově nakažených na sto tisíc obyvatel za týden. Což je zhruba deset tisíc infikovaných týdně. Je to poměrně vysoké, ale rozumné číslo. Němci chtějí otevírat společnost, až budou mít padesát nakažených na sto tisíc obyvatel týdně, tedy polovinu toho, co plánujeme my. Pokud bychom pokračovali tak jako dosud, můžeme se dostat k číslu sto nakažených na sto tisíc obyvatel (týdně) na konci dubna.
Zhruba do desátého května by pak měl klesnout i počet lidí v nemocnicích zhruba na tři tisíce. Ale to, co se plánuje od pondělí, hrozí prosincovým scénářem, kdy rozvolnění před Vánocemi přineslo další vlnu epidemie. Budeme pak kvůli tomu epidemii brzdit delší dobu, než bychom jinak mohli.
Lidovky.cz: Věnujme teď pozornost školám, kam se vrací do lavic žáci prvního stupně, ovšem rotačně, tedy vždy na jeden týden ze dvou. Proč právě takhle?
Má to dvě výhody. Můžeme si to představit tak, že vlastně na konci každého týdne posíláme každého žáka do karantény, protože pak týden neuvidí své spolužáky. Zabraňuje to tak šíření nákazy jako běžná karanténa. Navíc pokud třídy rotují, přivedeme najednou do školy násobně více dětí. Může chodit do školy první až pátá třída a z hlediska šíření infekce je to bezpečnější, než kdyby do školy chodila jen první a druhá třída. Je to mnohem lepší pro děti a jejich sociální život, i když pro rodiče to opravdu není zrovna výhra. Ale pořád je lepší, když chodí do školy děti jen jeden týden ze dvou než vůbec. Celkově by to mělo snížit spolu s testování nákazu ve školách o 90 procent.
Lidovky.cz: Proč je tam ještě to testování?
Myslím si, že testovat by se mělo všude. Umožňuje to najít nakažené a zajistit, aby infekci dál nešířili. Ve školách to má sice menší vliv než zavedení rotace, ale vliv to má. Navíc si myslím, že to má dobrý psychologický vliv, protože rodiče budou cítit, že škola, kam posílají své děti, je bezpečné místo.
Lidovky.cz: Objevily se ale námitky, že půjde o nepříliš spolehlivé antigenní testy. Má to vůbec smysl? A o kolik sníží riziko infekce?
Když jsme to modelovali, dávali jsem do modelu i testy, které odchytí jen jednoho z pěti nakažených. I tyto velmi nepřesné testy, pokud se dělají v pondělí a ve čtvrtek, sníží počet nově nakažených o deset procentních bodů oproti stavu bez nich (rotace celé školy sníží nakažlivost o 80 procent, s testy o 90 procent). Problém by mohl být spíše s tím, že žáci a jejich rodiče nepochopí, že negativní test není stoprocentní zárukou neinfekčnosti, a začnou se chovat příliš „divoce“. Budou si myslet, že nemohou roznášet nákazu, když jsou testovaní. Ale ze sociologických dat, i když z dat o dospělých, víme, že negativně otestovaní lidé a neotestovaní lidé se v České republice chovají zhruba stejně „divoce“. Můžeme tedy předpokládat, že u dětí to nebude jiné.
Lidovky.cz: Z jakého důvodu se nebudou používat přesnější PCR testy místo antigenních?
Byl bych rád, aby se používaly PCR testy, a celá naše poradní mezioborová skupina doporučuje v první řadě PCR. Po zvýšení kapacity PCR testů volá spousta lidí už rok. Třeba v Dánsku se běžně používají, ale u nás to z nějakého důvodu nejde. Například Praha 9, kde bydlím, chce testovat žáky PCR testy. PCR je samozřejmě lepší než antigenní test, ale antigenní test je zase lepší než nic. Pokud jde o cenu, tady na Praze 9 se dostali díky poolování (dělání více testů najednou) ke 400 korunám za test, což odpovídá zhruba ceně antigenního testu.
Lidovky.cz: Jestliže se dostaneme nakonec k vámi navrhovanému cíli snížení počtu nově nakažených, budeme mít kapacity na to, tyto nakažené najít, zjistit jejich kontakty a dát je do karantény?
Kapacity tady jsou, ale problémem je nedůvěra v trasování, tedy vyhledávání kontaktů. Když se s někým bavím, často se mě ptá, zda trasování ještě existuje. Přitom nejenom že existuje, ale docela dobře funguje. Devadesát procent lidí je kontaktováno do 24 hodin od zjištění nákazy. Bohužel vytrasovaní uvádějí méně než jeden kontakt, přičemž podle sociologických šetření by měli mít tři až čtyři. Takže to trochu připomíná cimrmanovskou hospodu na mýtince, která sice stojí, ale nechodí do ní lidé. Je třeba nějakou kampaní obnovit důvěru v trasování ve stylu „když se necháte trasovat, zachráníte dědečka“. Vyšlo by to celkem levně a vyplatilo by se to.
Lidovky.cz: Co má být konečným cílem našeho snažení? Stlačit počet nakažených někam k nule, nebo něco jiného? Mimochodem, premiér tento týden naznačoval, že až donedávna se někteří na ministerstvu zdravotnictví snažili prosadit politiku promořování populace, tedy aby se nakazilo postupně co nejvíc lidí. Je to pravda?
Existuje tu rok starý dokument ministerstva zdravotnictví, který mluví o promořování jako o naší strategii. A když si poslechneme, co říká náměstek ministra zdravotnictví Černý, byl to i on, kdo mluví o epidemii jako o „přírodní katastrofě“, jíž se nedá zabránit. Což ale není pravda, protože je tu docela dost zemí, které zatlačily koronavirus do kouta a nějakou dobu už žijí docela normálně. Například Thajsko, Vietnam, Austrálie či Finsko. Netvařme se, že to nejde.
My jsme začali s lockdowny příliš pozdě a nedokázali jsme se pak vrátit na nějaká rozumná čísla nově nakažených. Takže jsme nakonec došli k dlouhému lockdownu a zároveň k nejvyššímu počtu mrtvých v Evropě. Jestli zavřete ekonomiku na deseti nakažených denně nebo patnácti tisících nově nakažených nebo na desítkách, je to stejně drahé. Když ale zavřete na deseti, máte šanci epidemii vyhledáváním potenciálně nakažených a jejich izolací potlačit skoro k nule a zrušit lockdown.
Při vysokých číslech už to nelze. My navíc neumíme či spíše nechceme udělat úplně tvrdý lockdown, takže to, co dokážeme naším lockdownem, je maximálně snížit reprodukční číslo R na tři týdny na 0,7. Tohle, pokud začínáme u vysokých čísel nakažených, prostě nestačí k potlačení epidemie. Svoji roli tu hraje i to, že máme výborné zdravotnictví s velkými kapacitami. To nám umožnilo se dost dlouho tvářit, že se nic neděje a nárůst počtu nakažených a nemocných není problém. Brzdit jsme pak začali příliš pozdě. Ale nakonec virus do kouta zatlačíme a lockdown zrušíme.
Lidovky.cz: Dokdy? Vy jste se někde zmínil, že lockdown skončí do léta a bude po epidemii.
Od června bych viděl omezené návštěvy třeba divadel, od července i větší akce. Museli bychom zešílet, aby k tomu nedošlo a abychom to zpackali. Je tu hodně promořených lidí, bylo vyočkováno zhruba dva miliony dávek vakcín, vir má omezené šíření a úmrtnost se sníží. Je tu ovšem riziko, byť podle mě méně než padesátiprocentní, že se objeví nová mutace odolná vůči očkování. V okamžiku, kdy naočkujeme všechny nejzranitelnější a necháme virus řádit mezi mladou zdravou populací, mutace viru, která bude schopna obejít očkování, bude mít ohromnou evoluční výhodu.
V současnosti, když tu bude mutace, která je schopna obejít očkování a zároveň se šíří o polovinu pomaleji než normální mutace, nemá při deseti či dvaceti procentech očkovaných šanci převládnou a rychle ji vytlačí současný „normální“ vir. V okamžiku, kdy tu bude sedmdesát procent lidí naočkovaných a zároveň spousty infikovaných, je to úplně jiné. Začne se množit právě pomalejší mutace obcházející očkování.
Je to kritický moment, o kterém je třeba mluvit a zmenšit šanci vzniku nové mutace. Znamená to v okamžiku, kdy bude proočkovaná většina lidí, stále nějak opatrně držet zdravou populaci. Bude to těžké, vzpomeňte si, že loni v létě také nikdo neumíral, a když jsem 14. září 2020 řekl, že do dvou týdnů bude umírat na covid-19 deset lidí denně, dostal jsem desítky nenávistných mailů, co jsem to za alarmistu. Snad nová mutace nepřijde, ale buďme na to připraveni. Nechejme si jako pojištění očkovací centra pro případné přeočkování. A třeba u firem, kde se pracuje z domova, můžeme nechat třeba rotační systém, kdy se lidé budou střídat v práci z domova a z kanceláře.
Lidovky.cz: Co to znamená být opatrnější? Co dělat?
Velkou šanci vidím v testování a trasování. Znamená to mnohem víc testovat a upravit trasování, které je velmi důležité. Trasování za lockdownu funguje dobře, vlastně stačí trasovat rodinu. Ale pokud se společnost otevře, musí se vyhledávat kontakty dále. Stačí stále „ručně“, pokud nebudou velké akce. V okamžiku, kdy tu budou akce pro několik tisíc lidí, nelze po nich trasovat případnou nákazu bez elektronických nástrojů, jako je eRouška. Podobně to dělají v Jižní Koreji. Je možné podmínit třeba účast na velkých hudebních festivalech testováním a eRouškou v mobilu.
Současně se dá pracovat s tak zvaným zeleným pasem, tedy potvrzením, že někdo je očkován, prodělal nedávno nemoc či byl nedávno negativně testován. To by šlo propojit i s testováním ve firmách, které by mohlo platit i pro návštěvu divadel a koncertů. Zkoušeli jsme jít českou cestou, skončilo to třiceti tisíci mrtvými. Tak pojďme teď vyzkoušet jihokorejskou cestu a využít nástroje, jež tu jsou.
Lidovky.cz: Dokdy bychom měli držet tyto věci? Nemáme třeba vakcínu pro děti, které mohou infekci dostat a přenášet, je tu nebezpečí přivezení nové mutace ze zahraničí...
Myslím, že se to vyřeší. Izrael už očkuje mladistvé od 16 let a do podzimu bude zřejmě schválená vakcína pro děti. V létě si rozumně odpočiňme, zároveň ale musíme být připraveni, že se tu objeví nová varianta nebo se sem zavleče ze zahraničí. Měli bychom se chránit, ovšem celá Evropa.
Mít uvnitř hranice otevřené, ale zvnějšku udělané tak, že ten, kdo přijíždí z mimoevropských zemí, bude muset jít na čtrnáct dní do karantény do hotelu přímo na hranicích či na letišti. Na nějakou dobu, nevím na jak dlouhou, bohužel Evropě nezbývá nic jiného, než aby něco takového zavedla.
Netvařme se, že je to něco nedemokratického, spousta demokratických zemí, jako například Austrálie, to udělala, jsou schopné žít docela normálně. Není důvod, proč by EU nemohla být stejně úspěšná jako Austrálie.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
