Čínský kurátor Lü Peng se vyhnul politickým interpretacím tím, že tvorbu dvou zcela odlišných umělců zařadil do velmi obecných kategorií – Zhang Xiaogang představuje poezii a Wang Guangyi filozofii. Něco jako cit a rozum. Ale interpretace jejich děl je složitější, tím spíše pro Středoevropana.
Diváckou zkušenost s malířem Zhangem už máme z výstavy v Galerii Rudolfinum z roku 2008. Už v 90. letech šlo o světově známého umělce s charakteristickým rukopisem monochromních tváří se signifikantní barevnou skvrnou. Jeho obrazy působí existenciálně –jako by sbíral momentky z odvrácených stránek rodinného alba, jako by vysílal zašifrované vzkazy o situaci jedince do celého světa. Vzkazy, za nimiž cítíme mrazivý strach, náznaky a zprávy o stavu duše lidí v čínské společnosti.
U Zvonu je Zhang představen současnější tvorbou, mnohem barevnější než dřív, v níž portréty blízkých zasazuje do konkrétních intimních prostředí. Skoro na každém obraze i brilantní přípravné kresbě se nachází malý elektrický napáječ jako symbol společenského blackoutu.
  |
Politický pop art
Umělec fascinovaný technikou. Výstava Kamila Lhotáka nabízí více než sto obrazů |
To Wang je přímočařejší. Jeho dílo je u nás prakticky neznámé a nejstarší vystavené obrazy pocházejí až z přelomu 80. a 90. let. Jeho monumentální plátna stála u zrodu politického pop artu a míchají velmi drsně vizualitu kapitalistického konzumu s komunistickými dogmaty. Nelze jim rozumět jinak než jako sdělením politicky se silně vymezujícím.
Vizualita budovatelských plakátů s rozpaženým Leninem a okořeněná logem Coca-Coly dává tušit, že umělec je kritický k východu i západu. Je kritický i vůči uměleckému provozu, jak dokumentuje plátno z cyklu Velká kritika (Muzeum umění) z roku 2006. Kontext díla Wang Guangyie je těžko čitelný, dva starší vystavené obrazy z druhé půlky 80. let působí svou malířskou jistotou jako zjevení. Pro českého diváka je samozřejmě Zhang Xiaogang čitelnější, jeho poetiku ostatně kurátor rád srovnává s poetikou českých literátů Kafky i Hrabala. Toto srovnání může být poznámkou pod čarou o tom, že metafora díla se týká abstraktního establishmentu.
Ačkoliv prostor původně gotické budovy Zvonu se stále ukazuje pro vystavování současného umění jako problematický a přestože není zřejmé, jestli za projektem nestály trochu pragmatické zájmy obchodu s uměním, je síla obrazů obou umělců tak přesvědčivá, že není možné projít nezasažen. V případě této expozice platí také stará pravda, že žádná reprodukce nenahradí přímé setkání s živou malbou.
Název výstavy je trochu zavádějící, a snad proto se ani nepřekládal. Vzhledem k tomu, že čínská jména neumíme ani vyslovit, zasloužila by si akce přece jen přitažlivější jméno.
Zhang Xiaogang & Wang Guangyi: The Reunion of Poetry and Philosophy Galerie hl. m. Prahy, Dům U Kamenného zvonu, do 13. 5. |
