Newyorské muzeum moderního umění chce být muzeem budoucnosti, říká jeho ředitel Glenn D. Lowry

LN Dokázal byste říct, co je na celém projektu přeměny MoMA nejtěžší?
Řekl bych, že zajištění dostatečného sebekritického dialogu v rámci celé instituce. Přemítání nad tím, jak by podle nás mělo vypadat muzeum budoucnosti. A zároveň neupadnout v pokušení, že musíme buď všechno staré vyměnit, anebo naopak vše ponechat tak, jak je.

LN Co by s sebou tedy rozšíření muzea mělo především přinést?Máme tři hlavní cíle: vytvořit lepší a rozsáhlejší výstavní prostory, lépe propojit muzeum s okolní městskou zástavbou a díky zdokonalení vstupní haly a cirkulaci návštěvníků udělat muzeum přívětivějším.

LN Jak konkrétně toho chcete dosáhnout?
Nové galerie budou mnohem flexibilnější, budeme moci otevřené podlahové desky podle potřeby přemisťovat. Stěny budou pohyblivé, budeme je moci i celé vyjmout. Dále bude jedna z galerií obrácena směrem k ulici, čímž bude veřejnost vybízet k návštěvě. Nově budeme mít i studio pouze pro performativní umění, které umělci v posledních letech vnímají jako novou cestu sebevyjádření, umožňující jim vyhnout se pastím kapitalistického trhu.

LN Dají se v nových výstavních prostorách očekávat i další modifikace?
Určitě, celá řada. Uvědomili jsme si, že věnujeme příliš energie dočasným výstavám, místo abychom více přemýšleli nad vlastní sbírkou. Dříve se na ni nahlíželo jako na stálou expozici, nyní ale budeme vystavené předměty z vlastní kolekce neustále obměňovat, takže muzeum bude každých pár měsíců vypadat trochu jinak. To je možná to nejdůležitější: chceme více propojit výstavní prostory s depozitářem vlastní sbírky. Tyto dvě oblasti dříve nebyly příliš provázané, což nyní chceme změnit. Dále chceme v jednotlivých galeriích vystavovat společně umělecká díla různého charakteru. Dříve jsme často vystavovali pouze malby s malbami, sochy se sochami a tak dále. Nyní chceme, aby nové galerie fungovaly napříč technikami.

LN Vybrané objekty budete měnit každých šest až devět měsíců. Poprvé tak budou vystaveni umělci, kteří ve vašich expozicích dříve nedostávali tolik prostoru. Existuje nějaký systém, podle kterého je budete vybírat?
Není na to žádný jasný mechanismus. Chceme reflektovat aktuální problémy a témata – na základě toho určíme umělce, kteří je podle nás tematizují nejzajímavěji. Rovněž chceme být více než dřív citliví ke geografickým, etnickým, rasovým a genderovým otázkám.

LN Takže chcete v jednotlivých galeriích představovat více přístupů?
Ano, nechceme nabízet jeden jediný narativ. Jedním z našich úkolů je ukázat veřejnosti aktuálnost tematizovaných problémů. Když pracujete s něčím, co se stalo před 500 lety, můžete jasný narativ stanovit jednodušeji, protože už se neobjevuje mnoho nových informací. V naší situaci se však mění i pohled na bezprostřední minulost, jelikož současní umělci o dřívějších tématech uvažují jinak než jejich předchůdci.

LN Jakožto muzeum současného umění musíte zohledňovat právě i žijící umělce.
Podle mě musí každé muzeum zohledňovat různá publika. My vždy věřili významu umělců, kteří spoluutvářejí náš svět. Pokud však chceme být dlouhodobě úspěšní, nesmíme se věnovat pouze velmi specializovanému publiku, jako jsou kunsthistorici, kritici či umělci, ale také široké veřejnosti.

LN Mění se tedy koncept moderního muzea? A stojí za tím podle vás momentální technologické změny?
Nepřemýšlím o modernosti jako o éře, ale jako o stavu mysli, což je velký rozdíl. Při definici éry vždy musíte vybrat začátek a konec, například vynález fotografie jakožto nové formy umění. Definice modernosti jako stavu mysli nutně začátek ani konec nemá. Technologie se neustále mění a změn proběhlo už mnoho. V 60. letech bychom mluvili o televizi, poté o prvních mobilech...

LN Takže se v případě nástupu moderních technologií podle vás nejedná o mimořádný moment lidských dějin?
Myslím si, že je nebezpečné nahlížet na jakýkoli moment dějin jako na mimořádný. Jako pro vystudovaného historika byl podle mě vynález knihtisku mnohem významnější. My se samozřejmě chceme věnovat i problémům spjatým s technologií, ale nechceme se jí stát posedlí. Stále si totiž myslím, že lidé do muzea chodí kvůli autentické zkušenosti, kterou nezprostředkovává technologie.

LN Jaká je tedy podle vás nyní role muzea ve společnosti?
Muzeum hraje důležitou roli ve sbližování lidí a umění. V posledních letech se však velmi změnila očekávání, jaká společnost vůči muzeím má. Když jsem vyrůstal, chtěli lidé v muzeích v tichosti hledat unikátní spojení s danými díly. V posledních dvaceti letech se muzea stala velmi populární. Lidé je navštěvují, aby byli ve společnosti ostatních. A s tím přišlo i jisté očekávání účasti, participace. Výzvou této doby je uspokojit oba zážitky, jak možnost tichého rozjímání, tak touhu po spoluúčasti.

LN Která témata budou podle vás v následujících letech dominovat současné umělecké scéně?
To je velmi těžká otázka. Momentálně jsme zvláště v Severní Americe a Evropě znepokojeni tím, jak restriktivní politika ovlivňuje fundamentální hodnoty, na kterých nám záleží. Jsem si jistý, že se umělci budou této problematice ve své tvorbě věnovat. My však nejsme zodpovědní za to, abychom jim říkali, kam by se měly jejich myšlenky ubírat. Chceme fungovat spíše jako jakýsi inkubátor nápadů, v němž se společnost může učit.