Lidovky.cz

WEISS: Konec aury

Názory

  9:02
Prezident Zeman ze svého konfliktu s akademikem Putnou vycouval. Pokoušel se sice o útěk dopředu – tím, že sám navrhl, aby už prezident nadále profesory nejmenoval. Jenže vystartoval pozdě a musel se tvářit, že neví, že už ho dva ministři předběhli.

Martin C. Putna foto: ČTK

Připomeňme si: Zeman nejdříve prohlásil, že nebude Putnu ponižovat veřejným sdělováním důvodů svého odmítnutí, které je ochoten odhalit leda u soudu. Pak už se zmohl jen na to, že mu vadí Putnovo vystupování na Prague Pride. Takže se ukázalo, že na něj ani nic neměl, ani neznal své pravomoci.

Prezident, který by chtěl využít jmenování profesorů ke sdělení něčeho podstatného, by mohl promluvit o chybách systému, jež plodí inflaci profesorů nevyrovnaných kvalit. Teoreticky si lze představit i diskusi o tom, nakolik je dobré, aby se vysokoškolská pedagogická činnost prolínala s radikálním společenským aktivismem, byť se tento problém nezdá být teď a tady naléhavý.

Ale my máme prezidenta Zemana, který je jednak povahou mluvka a jednak, jak sám denně připomíná, přímo volený a má silnější mandát. To asi ano, ale taky je sváděn hrát pro plebs a rozdělovat společnost. A musí počítat s tím, že lidé mají vůči němu, tak jako vůči všem politikům, které si sami zvolili, menší zábrany ho kritizovat a pouštět se s ním do boje, byť by sídlil na Hradě. Přímá volba zrušila masarykovskou auru.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.