Skupinová fotografie připomíná událost, k níž došlo 16. dubna roku 2003, totiž slavnostní podpis přistoupení deseti nových členských zemí k EU. Symbolicky byl proveden právě tady,v Aténách, na té agoře, na níž se kdysi zrodila evropská demokracie. Mezi evropskými prezidenty se hned v první řadě vyjímá Václav Klaus. Na své poměry se přitom docela blaženě usmívá.
Když se na Řecko řítila z východu pohroma v podobě autoritářské, brutální, všehoschopné Perské říše, byly řecké obce, jinak permanentně rozhádané, schopny se spojit a čelit společnému nebezpečí |
Vzpomněl jsem si na ten novodobý artefakt ze starobylé agory před několika dny, když Václav Klaus sdělil veřejnosti "sladké tajemství", totiž že tehdy v referendu hlasoval PROTI vstupu České republiky do EU. Pokud dnes mluví pravdu – pak se tehdy, roku 2003, zachoval obdivuhodně, jako skutečný státník, když se této ceremonie v Aténách, bez ohledu na svůj osobní názor a bez mrknutí oka, zúčastnil.
Aténská agora, místo zrození evropské demokracie... Když se tehdy na Řecko řítila z východu pohroma v podobě autoritářské, brutální, všehoschopné Perské říše, byly řecké obce, jinak permanentně rozhádané, schopny se spojit a čelit společnému nebezpečí ohrožujícímu základy jejich civilizace. Atény i Sparta, levice i pravice. A jedině společně se ubránily! Marathon, Thermopyly, Salamína a Plataje, to jsou památníky tehdejší "evropské" unie. Herodotovo historické dílo, to je její památník v evropské literatuře. Ale ovšem, i tehdy se našli tací, kterým perská moc imponovala. Jinak řečeno – i tehdy se našli zrádci. Proč že jsem si to vzpomněl na Václava Klause...?
