Krátce po parlamentních volbách zformuloval sociolog Vít Horák tuto hypotézu: strany jsou se svými voliči spojené nejen politickými postoji, ale i stylem. Dříve vypadali politici zleva doprava všichni stejně, dnes mají vizáž členů různých subkultur. Partaje připomínají „kmeny“, které se definují stylem i vizáží více než vztahem k dani z příjmu. „Když televize přepínala mezi štáby, působilo to, jako kdyby se přepínalo na vzdálenost stovek kilometrů i let.
Z anglického klubu gentlemanů 19. století na kyberpunkovou technopárty, pak na zasedání ÚV v 70. letech, odtud do lesního stanu na setkání příznivců batiky, pak na rutinní jednání středního managementu podniku a nakonec na amatérské představení, v němž se parta hromotluků snaží připodobnit počátky japonského nacionalismu.“ To není úplná legrace: v takovéto politice není prostor pro celospolečenská řešení, každý z kmenů se snaží uspokojit jen své členy.
Situace se zatím vůbec nezlepšuje. V kategorii nad šedesát let volí takřka polovina lidí ANO Andreje Babiše, ale jen šest ze sta starších by si vybralo Piráty Ivana Bartoše. Naopak mezi lidmi pod třicet by volili Piráty hned čtyři lidé z deseti.
Co je na tom špatného? Toto: průzkumy umí číst nejen novináři, ale zejména partajní marketéři. Takže ANO se bude dále soustředit na zvyšování důchodů a jízdné zdarma pro seniory, Piráti naopak budou mluvit hlavně o jeslích, školkách, ceně bytů a pracovních šancích pro mladé matky. Veřejný diskurz se bude čím dál více polarizovat a každý kmen bojovat jen sám za sebe.
