Lidovky.cz

Názory

Poslední slovo Ondřeje Neffa: Ruce pryč od Petřína


Ondřej Neff | foto: Lidovky.cz

Premium
Je to záležitost pražská, a tudíž se omlouvám čtenářům mimo hlavní město, že je otravuju něčím, co se jich zdánlivě netýká. Proč zdánlivě. Ono je to jistě všude jinde podobné a principy zůstávají kdekoli stejné, jaksi univerzální.

Takže zpátky k Praze. Přichází to čas od času. To si před lety někde někdo vymyslel a objednal vylepšení Karlova náměstí. To vylepšení spočívalo v tom, že se park na Karlově náměstí vykácí a vysadí se tam nový, ještě krásnější. Projekt vznikl – šlo o devadesátá léta – a začal se realizovat.

Autor:
Co mělo vést k Sovovým mlýnům.
Co se chystá na Petříně.

Dodnes vidíme důsledky. Ta část náměstí mezi Žitnou a Novoměstskou radnicí má jinou charakteristiku než zbytek parku. Kdybych ji měl jednoslovně vyjádřit, je hnusná. Teď už je méně hnusná, než když se to realizovalo a za tři sta let se úplně zahladí počínání zlepšovatelů z devadesátých let dvacátého století. Přiznám ale, že jsem natolik sobecký a necitlivý, že mě stav náměstí v roce 2320 příliš nevzrušuje. Tenkrát jsem nemlčel a spolu s mnoha dalšími jsem veřejně protestoval a volal: nezlepšujte to, co zlepšování nepotřebuje.

Poslední slovo Ondřeje Neffa: Let mouchy

Druhý příklad. To si někdo někde usmyslel, že protáhne Říční ulici, vyvede ji až na Malostranské nábřeží a přivede automobilovou dopravu k Sovovým mlýnům. Ano, k Museu Kampa, skvělému dílu paní Medy Mládkové. Na vysvětlenou mimopražským: Malostranské nábřeží je jedno z nejpůvabnějších míst centra Prahy. Není tam žádná náplavka, je to přirozený břeh omývaný řekou. Malíři to tam chodí malovat.

No a kdyby nebylo zuřivého odporu, přidal jsem se tenkrát, svou by prosadili zlepšovatelé toho, co zlepšování nepotřebuje. Odpor zvítězil a pokud vy, mimopražští, budete mít čas, projděte se po tomto kousku Malostranského nábřeží, dýchejte tam atmosféru Prahy dávných staletí a vzpomeňte na zlepšovatele, kteří tudy chtěli vést silnici.

Dostávám se k současnosti. Kopec Petřín, oáza klidu uprostřed Prahy, předpolí Hradu, zelená dominanta levého břehu Vltavy v centru města. Když procházíte po cestičkách v bujné vegetaci, máte pocit, že je to bohem zapomenuté místo. Ale ono není bohem zapomenuté, naopak. Bůh nad ním držel až dosud ochrannou ruku.

Jenže kde se vzali, tu se vzali vylepšovatelé toho, co vylepšování nepotřebuje. A už je tu studie, už je tu projekt, už se chystá dvoupodlažní budova částečně vsazená do svahu. Ano, samozřejmě že ve svahu Petřína jsou prameny vyvěrající ze země. Že prý je třeba Petřín zpřístupnit turistům. Nuže, v tomto smyslu je zpřístupněné celé historické centrum Prahy a kdo může, prchá odtud.

Stejně jako ve věci Karlova náměstí a Říční ulice na Kampě volám: v Praze je tisíc a jedno míst, která si prosí o vylepšování. Vrch Petřín naprosto vaše vylepšování nepotřebuje. Provozujte vaše citlivé kácení stromů a ohleduplné stavění betonových budov jinde. Dejte od Petřína ruce pryč.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.