Hromobití se sneslo na Spojené státy americké, když jejich dron zabil na iráckém území šéfa speciálních íránských jednotek Kuds Kásema Solejmáního. Washington tím podle svých kritiků porušil suverenitu cizí země, tedy Iráku, a měl by být za to veřejně odsouzen.
České jednotky vážou v Iráku dvě smlouvy. O jejich odchodu či setrvání ale zřejmě rozhodne NATO |
I když podle amerických představitelů Solejmání chystal útoky na Američany a jen smrt mu v tom zabránila. Přitom když Teherán odpověděl na americkou akci bombardováním iráckých základen, na nichž byli američtí vojáci, tak silná kritika se už neozvala. A to šlo o stejné či větší narušení suverenity Iráku než v americkém případě. A nic na tom nemění ani fakt, že byl Irák před raketovým úderem Teheránem dopředu varován.
Chudák Irák se stal zástupným bojištěm, kde si vyřizují účty Spojené státy americké a Írán. Kvůli americkým chybám po svržení tamního diktátora Saddáma Husajna a díky dlouholeté práci Íránu je to totiž slabý, rozpadající se stát, obzvlášť vhodný pro takové akce. Můžeme jen politovat Iráčany, že jsou v situaci, kterou jim nikdo, kdo má nějakou lepší možnost, nezávidí.
Zároveň je ale třeba se zeptat, zda omezená válka mezi USA a Íránem na irácké půdě není pro okolní svět docela dobrou možností. Odpověď je ano. Umožňuje totiž Washingtonu a Teheránu vyhnout se přímé konfrontaci. Válce, která by byla mnohem krvavější a narušila by světové zásobování ropou, a tím poškodila globální ekonomiku. Současný stav je obdobou zástupných válek, které spolu kdysi vedly USA a SSSR v Asii či v Africe. Jen nyní s velmi omezeným počtem obětí. A to není vůbec špatný výsledek.
