Protože detailně pohlédnuto, ten skutečný mateřský jazyk je komunikační prostředek, který jsme se naučili v dětském věku – tak mezi dvěma a 12 lety – nápodobou především v rodině a dále při běžné komunikaci v širším sociálním prostředí.
Takový jazyk má řadu individuálních, rodinných, krajových a dalších specifik, z nichž mnohá jsou sice proti situaci před (třeba) 100 a více lety už daleko méně výrazná, protože je stírá jak působení rozhlasu a televize, tak také například migrace obyvatelstva, ale přece jenom to není jazyk, v němž je mladé generaci poskytováno vzdělání.
I když vezmu na vědomí vše, co se v českém školství dnes děje, přece jen nepředpokládám, že by se například v nějaké učebnici objevila věta strukturně podobná něčemu jako „Vymlácený vokna, kerý sotva držely v pantech, vedly na zahradu se stoletejma stromama“ (prosím, aby si zejména čtenáři z Moravy a Slezska laskavě dosadili vlastní variaci na dané téma). Jinými slovy, dovoluji si upozornit na skutečnost, že spisovná čeština vůbec není mateřský jazyk Čechů, Moravanů a Slezanů, a naopak je – s jistou nadsázkou vyjádřeno – prvním cizím jazykem, který se v životě učíme.
To ale vůbec neznamená, že bychom se jej učit neměli, či v pasivní formě že bychom neměli být tomuto jazyku učeni, což zejména vidím jako problém dnešní školy, kde – jak se značnou nevolí pozoruji ve své sociální bublině – výuka v naprosté většině případů neprobíhá ve skutečné spisovné češtině, a to z toho prostého důvodu, že ji učitelé – snad kromě češtinářů – neovládají natolik hladce, aby v ní vedli výuku. To je velmi neblahé, protože to bude mít za následek, že ani jejich žáci nebudou bez dostatečné jazykové praxe později ovládat jazykově kultivované vyjadřování, což jim v mnoha případech uškodí v očích zaměstnavatelů či veřejnosti.
`A propos, neznalost spisovného jazyka se týká nejen učitelů, ale i pracovníků hromadných sdělovacích prostředků. Přeborníkem je tu asi server iDNES.cz, ale pobavit umí i MF DNES v tištěné formě (nikdy nezapomenu na „metání a vyvážení listí“, Magazín MF 27. 4. 2019) a bohužel i veřejnoprávní televize – jen za necelý poslední týden jsem zaznamenal perly jako „(s) Václavem Čtvrtém“ (České tajemno 18. 2.) „(pyl) z jednoho jehnědu“ (Počasí 17. 2.) a zejména pak „domácí chléb se škvarkami“ (dokonce v psané podobě, Peče celá země 15. 2.). Možná by měl do Rady ČT zasednout i nějaký bohemista, byl by tam jistě platnější než leckterý jiný uchazeč v nadcházející volbě…
