Jenže ne proto, že by mě tížila klaustrofobie situace soutěžících, ještě horší než klaustrofobie vily Velkého bratra. Netížila, proč by – soutěžící taky netížila ani trošku. Jistě, poplakali si, když jim z domova poslala video mamka, že jim fandí, ale jinak jim zjevně sedět o samotě na zadku a nedělat nic jiného, než si psát přes počítač s lidmi, které v reálném životě nikdy neviděli, připadalo spíš normální.
Horší bylo sledovat takhle zblízka úpornou sebestylizaci a strategii, s níž lidé k online životu přistupují. A o tom ta soutěž je. Účastníci se smějí poznávat a komunikovat spolu jen psanými zprávami a my můžeme zblízka sledovat faleš, kterou člověku písemná komunikace na dálku umožňuje. Známe to všichni, ale takhle zblízka viděno je to ještě ošklivější.
Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Uzněsení o samotě |
Hlavní haló kolem The Circle bylo před dvěma lety, když jeho první ročník vyhrál Alex, který ostatním předstíral, že je krásná a citlivá Kate. Hodně se tehdy diskutovalo o falešných identitách na internetu. Ale mezi soutěžícími nevidíte rozdíl, ať už se snaží ostatní oblafnout a předstírají, že jsou někdo jiný, nebo se chovají „autenticky“ a „říkají věci, jak jsou“.
Protože i ti, jež se nám snaží producenti hry prodat jako upřímné, jsou falešní a možná falešnější než Alex/Kate. Všechny vztahy, které se nám tu prezentují, jsou prázdné výměny falešné sympatie výměnou za lajky, každá zpráva promyšlená, každá emoce napodobená. Jediný rozdíl oproti realitě je, že mimo Circle se dnes výměnou za lajky šijí roušky, takže v reálném světě po tom všem aspoň něco zbude. Americkou verzi vyhrál Joey, který si, jak se dočtete, na nikoho nehrál a byl v soutěži „svůj“ a „tím, kým byl“. Stačí minutu googlovat a zjistíte, že se živí jako herec.
Poslední slovo Tomáše Baldýnského: Transakce |
Takže až zas budete někde číst, jak nás korona naučí životu online a jak to je moderní a změní to společnost, tak tomu věřte. Ale je otázka, jestli bychom to neměli brát jako největší hrozbu ze všech.
