Poslední slovo Karla Olivy: Uvolnění
Karel Oliva
| foto: Lidovky.cz
Premium
Ze svého raného mládí si slovo „uvolnění“ pamatuji jen z přenosů hokejových utkání. Není se čemu divit, za normalizačních dob nemohlo být o ¬žádném jiném uvolnění ani řeči, a pokud se pamatuji správně, dokonce i na tom ledě to vždy bylo „zakázané“ uvolnění.
Pak to pravidlo nějak změnili, takže teď už to neslýchám tak často – nebo, což je daleko pravděpodobnější, nesleduji v televizi hokej, maje životní povinnosti. Ale ani ty dosud nepřehlušily vzpomínku, že když komentátoři pro takové porušení pravidel místo českého termínu použili anglický výraz „icing“, vždy mne to pobavilo. Neboť jedním z významů tohoto výrazu je „cukrová poleva“, takže jsem si představoval, jak se brusle na svalnatých nohou sportovců s námahou prodírají tou lepivou sladkou břečkou… Z čehož plyne poučení o tom, že když je český výraz k dispozici, bývá většinou rozumné jej použít.
Ale to je všechno pryč, teď už je mé mládí v pokročilejším stadiu, atak se uvolňuje leccos jiného. Samozřejmě v současné chvíli přijdou člověku první na mysl protivirová opatření, ale tuto tematiku už mám dost zkrkulezenou, a jak pozoruji, jistě i mnozí ostatní, takže raději o něčem jiném. Například o uvolňování podmínek maturitních zkoušek – konkrétně jestli mají povinně zahrnovat matematiku, či nikoliv. Kyvadlo se v posledních dnech ještě více převážilo na stranu uvolnění, ani za rok se z matematiky povinně maturovat nebude.
Vedou se o tom velké spory, které ale pokládám za – zdvořile vyjádřeno – povrchní a hlavně zbytečné. Jádro věci – zdá se mi alespoň – je v tom, že se snažíme na všechny a na všechno nasadit jednotný chomout, což platí jak pro zastánce, tak pro odpůrce povinné maturitní zkoušky (matematika povinná/nepovinná pro všechny). Problém je přece jinde a připadá mi, že je triviální to nahlédnout: smysl maturitní zkoušky tkví v tom, aby mladý člověk prokázal, že ve svém vzdělání dosáhl zralosti (lat. „maturitas“) nutné pro vysokoškolské studium.
Z čehož zaprvé plynou nemalé pochybnosti o tom, k čemu vlastně slouží učební obory s maturitou (budou se jejich absolventi skutečně dále vysokoškolsky vzdělávat?), a zadruhé to ukazuje, kdo by z matematiky maturovat měl: všichni, kdo hodlají pokračovat na školách vědeckých, technických či dalších odborných směrů (včetně oborů tzv. humanitních, neboť i v nich je exaktní matematické myšlení naprosto nepochybně potřeba), a univerzity, technická učení a vysoké odborné školy by prostě někoho, kdo nesložil maturitní zkoušku z matematiky, vůbec neměly přijímat. Ti, kdo se chystají na umělecké vysoké školy, by naopak zkoušky z matematiky mít nemuseli (i když jistě mohli).
Mně to tedy přijde triviální. Jen je to – uznávám – v nesouladu s koncepcí jednotné a pro všechny stejné, stádní, eh, pardon za překlep, státní maturity. Možná že bychom se tedy měli od tohoto nápadu uvolnit. Povoleně, samozřejmě.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
