Poslední slovo Karla Olivy: Zeď
Karel Oliva
| foto: Lidovky.cz
Premium
Názor
Praha -
Velké stavby svědčí o svých stavitelích a také o jejich hodnotách a ideálech. Staří Egypťané budovali pyramidy. V Babylonii stavěli stupňovité zikkuraty, po nichž nám ovšem zbyla hlavně nehmotná památka v podobě biblického vyprávění o babylonské věži a zmatení jazyků (takže za jejich další dědictví by se vlastně dala považovat srovnávací jazykověda).
Jak pyramidy, tak zikkuraty souvisely s tehdejšími náboženskými představami. Číňané kladli větší důraz na praktické potřeby, a tak stavba „deset tisíc li dlouhé zdi“, jak by asi zněl přesný, leč otrocký překlad čínského „wan li čchang čcheng“, měla účel zcela světský: zabránit loupeživým nájezdům kočovných kmenů na příhraniční čínská města a trhy. (Pro pravidelnou armádu samozřejmě nebyla zeď vážnou překážkou, jak o tom ostatně svědčí ovládnutí Číny Mongoly ve 13. století.)
V souvislosti s tou otrockostí překladu bych si ještě chtěl povzdechnout nad tím, že z češtiny už asi nadobro vymizel ekvivalent čínského „wan“, totiž slovo „myriada“, které přitom užíval ještě Karel Čapek. „Myriada“ (a původní řecké „myrias“) totiž, stejně jako „wan“, znamenalo „deset tisíc“ – anebo také „nesčíslné množství“. Vzhledem k tomu, že li je délková míra odpovídající zhruba našemu půlkilometru a historické čínské hraniční opevnění se všemi odbočkami měří asi 20 tisíc km, zněl by výstižnější a také poetičtější překlad „Nekonečně dlouhá zeď“.
A přes tu čínskou zeď už se pomalu dostávám k dnešku, ovšem před 59 lety. Tehdy přes noc vyrostla stavba vnějškově trochu podobná: 13. srpna 1961 byla postavena berlínská zeď. Pouhá vnějškovost té podobnosti je přitom důležitá: zatímco všechny předchozí státy a režimy (včetně toho nejhoršího, nacistického) budovaly na svých hranicích zdi, hradby a zátarasy proto, aby se nepřítel nedostal dovnitř, budovali komunisti – jako jediní v celé historii – opevnění proto, aby se jejich největší nepřátelé, totiž svobodomyslní občané jimi ovládaných států, nemohli dostat ven: svou praxí tak dodávali konkrétní rozměr tvrzením sovětské propagandy, že socialistický tábor je největším táborem na světě – rozumí se táborem vězeňským.
V Československu, Maďarsku, Bulharsku či na „německo-německé hranici“ (jak divně to zní, inu, za těch 30 let jsme si odvykli) byly jeho ostnaté dráty decentně schovány v pohraničních lesích nebo jinak v přírodě skryty běžným očím. V Berlíně ale bylo více než 130 km zdi, hlídaných jedenácti tisíci strážnými na třech stovkách strážných věží, veřejnou, odevšad viditelnou hanbou komunismu.
Jako by 13. srpna před 59 lety Walter Ulbricht, který ještě necelé dva měsíce předtím, 15. června, oficiálně vyvracel již neveřejně kolující informace o přípravě stavby, stáhl komunismu již i tak chatrné a znečištěné spodní prádlo a definitivně ukázal pravou podstatu jeho intimních částí. Inu, velké stavby svědčí o svých stavitelích – a také o jejich hodnotách a ideálech.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
