Poslední slovo Jaroslava Veise: Politická fikce
Premium
Mám s počátkem babího léta čím dál víc pocit, že stav mysli našich volených politických reprezentantů je velmi rozjitřený a platí to jak v kanceláři obecního úřadu v Řeporyjích, tak v zámeckých salonech v Lánech. V médiích, od těch konspiračních po mainstreamová, to vyhlíží, jako by důvodem bylo to, co se přihodilo v Číně, respektive na Tchaj-wanu.
Ten, ač oficiálně vyznáváme politiku jediné Číny, fakticky respektujeme jako samostatný, svobodný a demokratický stát, s nímž máme přes neexistenci diplomatických vztahů (ty máme s Čínskou lidovou republikou) čilé hospodářské a kulturní vztahy. Moc logiky v tom není, takže bych řekl, že by bylo namístě zavést v češtině nový pojem „politická fikce“, podobně jako už existuje pojem právní fikce, dle Wikipedie „uměle vytvořená konstrukce skutečnosti, spojená s právními následky, která reálně neexistuje“.
No právě, ty následky. Předseda Senátu Vystrčil jel na Tchaj-wan, tam byl vřele přivítán, vrátil se s dobrou náladou a dobrými zprávami o možnosti ještě čilejší spolupráce. Následky se začaly řítit jako balvany ze skalní stěny nad Hřenskem.
Lidově čínský ministr zahraničí Wang I zcela nediplomaticky řekl, že Vystrčil překročil červenou čáru, což si odpyká. Starosta Řeporyjí mu okamžitě prostřednictvím zdejšího velvyslance poslal ještě nediplomatičtější výzvu, aby se omluvil. Byla tak nediplomatická, že ji časopis Foreign Policy označil za dokument týdne a přetiskl. Z důvodu nedostatku prostoru cituji jen poslední větu: Neserte mě!!! Tu renomovaný magazín přeložil jako: Don’t fuck with me!!!
Firmě Petrof Čína odřekla už dohodnutou dodávku klavírů, škodu ovšem vzápětí zahladil realitní a sázkový magnát Komárek, který piana koupil pro české školy. A prezident Zeman Vystrčila vystrčil ze schůzek nejvyšších ústavních činitelů, které pořádá u sebe doma v Lánech.
Tyhle schůzky jsou další politická fikce. Zemanovu okolí se podařilo vnutit médiím i veřejnosti domněnku, že je to nejdůležitější politické jednání v zemi, svolávané prezidentem, když jde do tuhého, například o vyjádření loajality k Čínské lidové republice. Už v roce 2016 z tohoto fóra vzešel proslulý dopis čtyř, který by, kdyby v Národním muzeu existoval sál patolízalství, patřil k zásadním exponátům.
Jenže jak správně poznamenal profesor Kysela na ČRo Plus, tahle setkávání vznikla před lety ve snaze „korigovat výstupy prezidenta Zemana ve vztahu k zahraniční politice“. Marná snaha, dodávám, kdyby se tomu říkalo stolní společnost v Lánech u Zemanů, bylo by to přesnější. Vystrčil vlastně může být rád, že tam nemusí.
Když se nešťastnou náhodou sejdou dvě politické fikce jako v tomto případě, nemůže z toho, alespoň podle mého názoru, vzniknout nic jiného než… napadá mě, sice, jak bych to nazval, ale fakt nevím, jak by to přeložili ve Foreign Policy.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
