Spisovatel Jaroslav Veis | foto: Lidovky.cz
Poslední slovo Jaroslava Veise: Samozápalný Peterův princip |
Strana „zapřít se surovosti osudu“ slavit chce, byť omezeně a s rouškami. Amatérský prezidentův kaplan Jiří Ovčáček tweetuje: „Zrušení připomínky by bylo neuctivé k předkům, kteří za 28. říjen bojovali a umírali. Nesmíme rezignovat na hodnoty civilizace, mezi které úcta k obětem boje za svobodu patří. Boj s pandemií má i duchovní rozměr. Pokud ustoupíme nenávisti, propadneme se do temnoty.“
Podobně publicista Roman Joch: „Je správné, aby oslavy 28. na Hradě proběhly, s málo lidmi a v rouškách. I kdyby země byla bombardovaná, měly by proběhnout v bunkru. Jako akt vzdoru i symbol naděje. Churchill v nejhorším roce 1940 přikázal, ať diplomaté v zahraničí navštěvují recepce, jsou veselí a svítí do noci.“ (Až velitelé koronavirů spatří, že se na Hradě svítí, dojde jim, že Češi umějí vzdorovat?)
Strana „vzepřít se moři trápení“ argumentuje: pokud řadoví jednotlivci jsou v zájmu celku tolik omezeni ve svobodě pohybu i konání, neměly by se na Hradě konat nejen oslavy, ale ani ceremoniál, byť osekaný na pouhý prezidentský projev a předání řádů a medailí vyznamenaným, bez přítomnosti kohokoli jiného. (Musely by tam být televizní týmy? Jiří Ovčáček by to přece mohl, podobně jako uvedení ministra Prymuly do funkce, točit mobilem.) I zde je po ruce britský vzor: královna Alžběta II. zrušila oslavu svých narozenin, která je významem s naším republikánským svátkem srovnatelná, monarchie tím nijak neutrpěla.
Nabízím tímto kompromisní řešení: máme k dispozici neméně významný státní svátek Obnovy české státnosti 1. ledna, který je zároveň druhým zákonem stanoveným „řádovým dnem“ prakticky nevyužívaným. (Neudělují snad slovenští prezidenti řády a medaile právě v tento den?) Stane-li se, že se do té doby epidemiologická situace výrazně nezlepší, budeme mít jiné starosti než ceremoniály.
Poslední slovo Jaroslava Veise: Není Minář jako Mynář |
Což zároveň nebrání nám všem občanům Česka, abychom 28. říjen oslavili. Jednoduše a věrohodně, se vzdorem i nadějí, v duchu 21. století s chytrým mobilem v ruce.
(Copak nejsme dnem i nocí na sociálních sítích a na Štědrý den i Silvestra nelámeme rekord v počtu esemesek?)
A je tu i rada klasikova: Josef Čapek v pohádce „Jak pejsek a kočička slavili 28. říjen“ (ve vydáních mezi roky 1948–1989 cenzurou odstraňované) vypráví, že ti dva to slavili vyvěšením praporků a balonků, které dostali v obchodech při nakupování. Pravda, je tu ovšem riziko, že domy v celé naší vlasti budou vyzdobeny zelenými alzáky, balonky se zlatými prsy matky McDonaldové a portréty plukovníka Sanderse z KFC.
