Petruška Šustrová | foto: Lidovky.cz
Rozsáhlé protesty ani policejní řádění, probíhající v Bělorusku už od srpna, svátek nepřipomínají, aspoň mně ne. Dá se ale oprávněně namítnout, že v Bělorusku žádná demokracie není, tak jakýpak její svátek. Anebo obráceně: ten svátek je takový, jaká je ta demokracie – nesváteční.
Jenže v Americe volili prezidenta tento týden – a povznesené nálady tam taky k vidění moc není. Je to pochopitelné, dosavadní prezident Donald Trump je vznětlivý člověk, od kterého si poklidné procházky a svátečních nálad Američané moc neužijí, a navíc ten zlovolný covid dohnal spousty tamních voličů ke korespondenčnímu hlasování, takže se sčítání hlasů táhne. A Trump dává silně najevo netrpělivost a je nejspíš pořádně naštvaný, protože vůbec není jasné, jestli bude po jeho.
Poslední slovo Petrušky Šustrové: Beznaděj |
Srovnávat Spojené státy s Běloruskem je samozřejmě přitažené za vlasy, prezidentské volby v obou zemích se prostě odehrály brzy po sobě a demonstrace, které po nich přišly, mají v každé ze zemí podstatně jiný důvod. Trvám nicméně na tom, že mám o oslavě svátku poněkud jinou představu.
Je mi líto Bělorusů, jejichž umíněný prezident – který s největší pravděpodobností nedostal tolik hlasů, kolik mu volební komise připsala – se nehodlá s protestujícími občany bavit. Ani s nikým jiným, kdo o právoplatnosti jeho zvolení pochybuje. V tom se, je mi líto, trochu podobá americkému Trumpovi, ten taky trvá na tom, že vyhrál a vyhrál a vyhrál, ačkoli ještě nejsou k dispozici výsledky sčítání hlasů. A vlastně mě dost znepokojuje představa, co by se mohlo dít, kdyby se ukázalo, že nevyhrál. Soudy? Demonstrace? Nebo dokonce pouliční boje? Ale Spojené státy opravdu nejsou Bělorusko, nepochybně tam fungují demokratické mechanismy, takže si země nakonec nějak poradí.
Co by za to Bělorusové dali, kdyby u nich taky fungovaly demokratické mechanismy! Nejenže by letošní volby podle všeho dopadly jinak, takže by ke každotýdenním demonstracím nebyl důvod, ale spousta věcí by vypadala jinak. Bělorusko posledních let hodně připomíná normalizační Československo: dokud člověk mlčel a myslel si svoje, mohl celkem pokojně přežívat. Hmotně sice nebyl život žádný luxus, ale lidé rozhodně neumírali hlady.
Poslední slovo Petrušky Šustrové: Chudák fotbal! |
A byl tam ohromný rozdíl: Bělorusové mohli cestovat, studovat v zahraničí a případně tam pak zůstat a jezdit domů na návštěvu. Jenže svět se změnil, nespokojenost v Lukašenkově říši přesáhla únosnou mez a lidé začali protestovat navzdory riziku vyhazovu z práce, navzdory policejní krutosti. Jenže umíněného vládce se zatím nepodařilo přimět ani k odstoupení, ani k novým volbám, ani k jednání. Moc jim držím palce, aby je to neotrávilo a aby svoje protesty nevzdali. Myslete na ně i vy!
