To se snadno řekne. Jak má ale člověk brát pozitivně mrtvé? Snad jedině tak, že většina zůstává pořád naživu, což je ovšem podobné, jako když vás rozbolí zub a vy si libujete, že vás jedenatřicet zubů nebolí.
Uvažování ve stylu „vždyť je to jen jeden“ jsem vyzkoušela na mravencích. V bílém výklenku naší koupelny, kde máme velké zrcadlo, se totiž od Vánoc promenoval mraveneček. Chodil sem, tam, několikrát jsem ho chtěla zamáčknout, ale bránila mi empatie. Říkala jsem si, že nejspíš jenom zabloudil a nemůže najít svoje družstvo (znám). Nebo taky že by mohlo jít o převtělení některého z předků, který chce s námi trochu pobýt. Protože dlouhodobě osamocený mravenec je fakt zvláštnost.
Poslední slovo Radky Kvačkové: Uštknutí mikrofonem |
No, ukázalo se, že tak úplně osamocený není. Družstvo čekalo za zrcadlem. Jednoho únorového dne bylo najednou mezi lahvičkami s pleťovými přípravky černo. Navíc se ukázalo, že mravenci jsou skoro stejně odolní vůči našim protiopatřením jako covid. Užuž to vypadá, že víte jak na ně, ale ne, zvyknou si na všechno. Najít na jejich přítomnosti v pastě na zuby něco pozitivního je stejně těžké jako najít něco pozitivního na covidu-19. I když – nelze si nevšimnout, že za tu dobu, co karanténa omezila létání sem tam kolem zeměkoule, se nám v létě vrátil životadárný déšť a v zimě skoro zapomenutý sníh. V Praze taky přibylo bytů k pronájmu. A možná by se našlo ještě něco dalšího, co by člověku pomohlo v boji proti žaludečním vředům. Kdyby ne, pořád je možné jít na věc z druhé strany, tedy nehledat klady, nýbrž poměřovat zápory: ano, máme tu problém, ale mohli bychom na tom být ještě hůř.
Napadlo mne to, když jsem před necelými čtrnácti dny sledovala plenární schůzi ve sněmovně, ano, tu, co se zabývala prodloužením nebo neprodloužením nouzového stavu. Jednání bylo zajímavé tím, že vládní i opoziční poslanci říkali v podstatě totéž – v daném případě, že je potřeba, aby se rychle a co nejvíc testovalo a hlavně očkovalo – ale z nějakého důvodu si přitom vzájemně do krve spílali.
Poslední slovo Radky Kvačkové: Staré a vzácné |
Našinec by čekal, že se budou domlouvat, kde a jak sehnat zejména ty vakcíny, o které je teď ve světě takový frc, ale o tom nic. Ba dokonce se zdálo, že kdyby vláda někde něco nakrásně sehnala, opozice by ji hnala. K zodpovědnosti, a kdoví jestli ne k soudu. (Soudy jsou v poslední době oblíbené.)
Pořád čekám, že mě někdo z těch politiků, kteří skrze obrazovku vcházejí do mého obýváku, něčím příjemně překvapí. Stačilo by mi málo, ale zdá se, že nezbyde, než poměřovat zápory. U mravenců to pomáhá. Říkám si – pořád lepší mravenci než třeba štěnice.
