Gideon Rachman si v úterních Financial Times všímá toho, jak spolu republikánští kandidáti na amerického prezidenta soupeří v tom, že vidí Ameriku ve velice temných barvách.
Neurochirurg Ben Carson, který teď vede v průzkumech republikánských voličů, dokonce tvrdí, že díky politické korektnosti dnes Amerika„připomíná nacistické Německo“.
Všichni republikánští kandidáti se shodují v tom, že Amerika míří na smetiště, neshodují se jen v pohledu na detaily. Rachman se diví, kde se bere tohle skuhrání a zoufání, když například většina republikánských voličů je bohatší než voliči demokratů. Strach ale převládá, a to ze čtyř důvodů.
Za prvé je tu etnická změna a strach bílé menšiny z ní. V roce 2020 bude většina narozených amerických dětí z minoritní rasy nebo etnické menšiny. V roce 2043 už bude bílých Američanů méně než 50 procent.
Náboženská pravice apeluje na strach z povolování potratů a homosexuálních sňatků.
Reálné mzdy stagnují a narůstá pocit sociálního a ekonomického nebezpečí. A také se Amerika bojí toho, že ztrácí své postavení ve světě.
MACHÁČEK: Boj se zaostalým východem Evropy jako německá civilizační a politická mise |
Pokud republikáni budou šířit tenhle temný obraz Ameriky, ignorují pozitivní lekci ze své vlastní historie. Ronald Reagan přece kombinoval sociální konzervativismus s typicky „slunným optimismem.“ Reagan měl také smysl pro humor a sebeironii, což je něco zcela vzdáleného temným věštbám dnešních kandidátů a nestoudnosti Donalda Trumpa.
Pokud chtějí republikáni uspět, musejí najít kandidáta, který Američanům řekne něco ve smyslu: „Naše nejlepší dny jsou před námi.“ Pouze senátor a prezidentský kandidát Marco Rubio podle Rachmana sice kritizuje Obamu, ale nestraší lidi. Navíc představuje hispánskou menšinu.
...
Bill Schneider si na serveru Reuters všímá podobného fenoménu. Celé pole republikánských kandidátů než co jiného připomíná nějaké hnutí odporu.
MACHÁČEK: Čínská politika dvou dětí a investice |
Podívejme se na slogany: „Amerika bude znovu velká.“ (Trump) „Obnovme americký sen.“ (Rick Santorum) A podobně. Podle Schneidera samá „obnova, obnovení, oživení“: návrat ke staré Americe, která byla bílá, kde rozhodovali muži, vláda byla malá a náboženství mělo větší vliv. Taková Amerika byla také úspěšnější, sebejistější a byla mocnějším hráčem na světové scéně.
Republikáni představují hnutí odporu vůči diverzifikovanější Americe, vůči politické korektnosti, vůči ilegální migraci, proti liberálům, proti těm, kdo ohrožují náboženské hodnoty. Hnutí odporu proti hnutí Black Lives Matter, které mapuje policejní zvůli vůči Afroameričanům, odpor proti velké vládě, která je „dobrá jen pro bohaté, pro lobbisty a korporace“.
Pozoruhodné je, že Schneider dochází ke stejnému závěru jako Rachman. Jediný, kdo mluví jinak, je senátor Marco Rubio. Po staré dobré Americe se mu nestýská, protože je příliš mladý na to, aby si ji pamatoval.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
