Hodnotit se to dá tak, že Řecko s jedenácti lety hospodářské katastrofy obrací evropský trend a vrací do hry tzv. tradiční strany – či stranu. Dalším pozoruhodným faktem je, že v Řecku na rozdíl od mnoha jiných evropských zemích nedochází k fragmentaci politické scény a konsoliduje se tu pozice dvou velkých stran.
Nová demokracie je sice tradiční strana, ale její sliby směřující ke snižování daní a fiskální zodpovědnosti (včetně dodržení závazků věřitelům) jsou samozřejmě neudržitelné.
…
Komentátor FT Wolfgang Münchau ve svém sloupku hodnotí volbu Christine Lagardeové do čela ECB a píše, že bychom ji neměli zaměňovat za odcházejícího Maria Draghiho. Draghi se nikdy raději ani nepokoušel o polemiku s německým veřejným míněním. Lagardeová coby bývalá politička a měnová diplomatka se může pokusit vysvětlit německým politikům, že měnovou politiku nelze dělat uspokojivě bez jejich podpory. Největší síla mandátu Lagardeové tak může spočívat v tom, co vlastně v mandátu předsedy ECB vůbec nemá.
MACHÁČEK: Nejistá politika klimatické změny |
Lagardeová může zahájit debatu o změně fiskálních pravidel EU a eurozóny a taktéž o smysluplnosti německých obchodních a fiskálních přebytků. Může též mluvit o nějaké větší společné fiskální kapacitě eurozóny, zde je ale silný odpor tzv. nové hanzovní ligy, respektive severských členů eurozóny.
Pokud Němci budou naslouchat, mohla by jim Lagardeová nabídnout svého druhu politický obchod: ECB postupně opustí politiku negativních úroků – a Němci na oplátku nechají povolit otěže fiskální politiky.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
