Rachman o tom píše zde.
Význam demonstrací v Hongkongu přesahuje teritorium této enklávy. Představují největší výzvu pro čínský komunistický režim od potlačení demonstrací na náměstí Nebeského klidu v červnu 1989.
Autority v Pekingu doufají, že demonstrace v Hongkongu opadnou a přijde postupný návrat k obvyklému stavu věcí. Koneckonců takzvané deštníkové hnutí v roce 2014 taky opadlo. Ale pokud něco opadne, opadne to jen dočasně. Obyčejní lidé v Hongkongu nemají v úmyslu žít v autoritářském státě. Jejich odpor se znovu vynoří.
A nebo to může čínská vláda ignorovat a říkat, že to není relevantní, že jde o zvláštní místo se zvláštním režimem a že to vlastně s budoucností Číny vůbec nesouvisí. Jenže na to to moc nevypadá. Čínská vláda potlačuje informace o dění v bývalé britské kolonii a aktivistům z enklávy neumožňuje vstup do Číny.Čínský prezident Si Ťin-pching čelí nebezpečí, že nákaza disentu se přesune do samotné Číny, demonstranti se koneckonců snaží komunikovat s návštěvníky z Číny. Navíc si současná čínská vláda pečlivě pěstuje image velké sebedůvěry a kompetentnosti. Čínské vedení se může obávat, že kvůli neschopnosti nějak usměrnit události v enklávě bude vypadat jako slabé a neschopné.
MACHÁČEK: Žena v čele Evropské centrální banky a Němci |
Čínská vláda může souhlasit s reformami, které učiní Hongkong plně demokratickým. Jenže se bojí, že by tím vznikl precedent, který by mohl inspirovat celou Čínu, a také se bojí, že by si lidé zvolili strany žádající plnou nezávislost. Alternativou jsou represe. Jenže ty by zrodily mučedníky a daly podnět k dalším demonstracím. Rozmístění vojenských jednotek v Hongkongu by vyvolalo silnou mezinárodní reakci, ekonomické sankce a kolaps důvěry v ekonomiku Hongkongu.
A ani není jisté, jestli by vojáci stačili na potlačení demonstrací. Nemůžete postřílet milion lidí. Jenže z toho, co víme, dá prezident Si Ťin-pching asi nakonec přednost síle než tomu, že by toleroval zpochybňování autority komunistické strany. Dobře studoval rozpad SSSR a jeho závěr zní, že šlo o slabost komunistického vedení.
Číňané zvláště pohrdají Michailem Gorbačovem, který navštívil východní Berlín v říjnu 1989, zažil demonstrace a nařídil sovětským vojákům zůstat v kasárnách. Toto rozhodnutí vedlo k pádu berlínské zdi – a v Pekingu ho považují za slabost. Ale Gorbačov se nespletl. Učinil morální rozhodnutí. Si Ťin-pching se jednou ocitne na podobné etické křižovatce.
…
Podle komentáře Nicka Butlera v témže listě ukazuje vývoj cen na trhu s ropou, že kdysi mocná organizace OPEC je už slabá a že dohoda mezi OPEC a Ruskem o snížení produkce nemůže zastavit trendy na trhu.
Kartel OPEC se dohodl s Ruskem a dalšími zeměmi, jako je Kazachstán a Mexiko, na tom, že snížené kvóty na těžbu budou platné ještě dalších šest až devět měsíců. Na trhu má chybět 1,2 milionu barelů černého zlata denně.
Jenže reakce trhu je taková, že ceny dál klesají. To, že se kdysi hrdá a pyšná organizace musela dohodnout s dalšími hráči na trhu, nepřekvapí, dohoda se čekala.
První problém pro OPEC je na straně nabídky. Exportéři si musejí zvyknout na to, že je na trhu velký a relativně nový hráč, který se schůzky OPEC ve Vídni nezúčastnil. Jsou to američtí producenti ropy z břidlic, kteří se dostali z nuly před deseti lety na 8,5 milionu barelů za den. A během příštích pěti let budou těžit stále víc. Podařilo se jim proměnit celý světový trh s ropou. Díky Američanům se podařilo setřást dopady poklesu venezuelské, libyjské a íránské produkce v minulých letech.
Pak je tady poptávková strana rovnice. Zůstává hrozba obchodní války mezi USA a Čínou a zpomalování čínské ekonomiky. Poptávka zůstává měkká, a do toho se Írán snaží obcházet americké sankce a nabízet zákazníkům slevu.
Otázka také je, zda Rusko dokáže snižovat těžbu, jak slíbilo. Ropa a plyn představují 60 procent ruských ropných výdělků a 50 procent ruských státních příjmů. Diverzifikace státních příjmů a ekonomiky ohlášená Putinem před dvaceti lety se nikdy neuskutečnila. Nové partnerství mezi Moskvou a Rijádem projde tvrdým testem, pokud by měly ceny ropy dál klesat. Nižší ceny znamenají nižší příjmy a podnět porušit kvóty a těžit přeci jen o trochu víc.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
