Emily Dykstra je americká učitelka, která má za sebou čtrnáct let praxe. Letos přijela v rámci výměny organizované Fulbrightovou komisí na rok učit na střední školu do Česka. Stejně jako Brock Dishop. Naopak z Česka do Ameriky cestovala za stejným účelem Kateřina Kubešová z táborského gymnázia. Skvělá příležitost pro porovnání. Jak jsou vytížení Čeho si stačili američtí učitelé za první měsíce všimnout? Například různého vytížení učitelů na obou koncích oceánu.
Emily vyučuje doma angličtinu. „Týdně strávím 40 hodin výukou a k tomu ještě minimálně 10 hodin přípravami. Zde v ČR učím týdně pouze 20 hodin a příprava na hodiny mi nezabere mnoho času,“ zaznamenala jeden z rozdílů. Další, co ji zaujalo, je cestování učitelů ze třídy do třídy.
Zatím Kateřina popisuje na své internetové stránce americké poměry: „Ve škole jsem každý den už v 6.30, zůstávám minimálně do čtyř odpoledne, běžně do šesti. Přitom smluvní doba, po kterou učitel musí být ve škole, je 7.00-14.20. Kromě jedné hodiny na přípravu a půlhodinové pauzy na oběd se jede celý den, ráz na ráz. Vyučovací hodina má 57 minut, přestávky jsou čtyřminutové a slouží pouze k přesunu studentů ze třídy do třídy. Za tím bude snaha minimalizovat čas, kdy jsou studenti bez dozoru a bez činnosti, a tedy s potenciálem vandalizovat školu či sebe navzájem. Učitel má svůj stálý prostor, rozuměj třídu. Nepřesouvá se on, ale studenti. Ve své třídě mám veškeré materiály a techniku potřebnou k výuce předmětu English Language Arts. Celý den taky učím prakticky to samé. To je efektivní: jedna příprava - a obstarali jste vzdělávací zážitek pro 140 studentů.“ Kolik žáků mají Ještě loni měli ti, kdo vyučovali na stejné škole předmět Language Arts, na starosti zhruba 100 studentů. Ekonomická krize ale podle Kateřiny přinutila šetřit i školy. Ve školství se úsporné škrty projevily ve větším počtu studentů, které musí jeden učitel vzdělat. Takže místo stovky žáků jich teď má 140. Američtí učitelé v Česku pozitivně hodnotí malý počet žáků ve třídě, ale pozastavují se nad tím, že dělení do skupin pro výuku jazyka neprobíhá na základě aktuální úrovně vědomostí žáků.
Rozdílné zvládání jednotlivých předmětů žáky se v USA považuje za naprosto přirozené. Samozřejmé pro ně je, že například vyspělejší matematici mají možnost učit se společně, ale jiný předmět absolvují s ostatními, nebo třeba i ve skupině těch, kdo potřebují s učením více pomoci.
Co chtějí po žácích Američtí učitelé, kteří přijeli učit do Česka, hodně diskutují také o vysoké náročnosti matematického učiva na českém gymnáziu. „Pro něco takového nám chybí zkušenost i učebnice, protože ve Spojených státech se toto učivo probírá až na vysoké škole,“ konstatuje Brock Dyshop.
Zajímavé. Zvlášť v kontextu maturitní generálky, která ukázala, že středoškoláci mají s matematikou většinou problémy.
Ověřit si tento názor u našich učitelů, kteří působí nebo v minulých letech působili v USA, není bohužel snadné, protože nejde o učitele matematiky, ale většinou o angličtináře. Dana Mikešková z frenštátské průmyslovky, která také učila v USA, nižší úroveň znalostí amerických žáků připouští.
„Je to velmi pravděpodobné,“ říká. „Já sice učila angličtinu, která by se tam měla učit přibližně tak, jako u nás čeština, ale látka byla celkově snazší než u nás. Oni si tam většinou přečtou povídku nebo někteří i celou knihu a učí se o ní přemýšlet. Zpravidla v týmu. Gramatika se opomíjí, částečně se spoléhá na to, že by ji žáci nad čtrnáct let už měli znát z předchozích ročníků, ale částečně i na to, že ji absorbují jaksi automaticky s četbou. Pravda je, že se umějí dost dobře vyjadřovat v ústní formě, v té písemné ale dělají chyb jak máku. A to nejen žáci. Dokonce i učitelé.“
Jiří Harajda z žateckého gymnázia, který má také za sebou zkušenost z učení v USA, zase vysvětluje: „Musíte to brát tak, že americká střední škola není výběrová, tam ji má prakticky každý.“ Úroveň znalostí je podle jeho slov všeobecně nižší než u nás, ale jsou tam třídy nadaných dětí, které bývají o krok napřed.
Pokračování na straně 26
Dokončení ze strany 25
„Tedy napřed před ostatními Američany. Před našimi gymnazisty by nebyli,“ upřesňuje Harajda a dodává: „To už je dneska všeobecně známé, že zatímco my se pokoušíme poskytnout žákům určitou sumu komplexních informací, tam je učí ty informace podle potřeby vyhledávat.“ Jaké mají vybavení Za pozornost stojí i přecházení ze třídy do třídy. Zatímco ve Státech je běžné, že přecházejí žáci, u nás přecházejí spíše učitelé. Pravděpodobně to souvisí s vybavením. „V mé škole v ČR se učitelé přemisťují z jedné třídy do druhé a většina tříd nemá vůbec žádné vybavení, takže učitel s sebou musí nosit počítač a projektor a doufat, že se mu podaří promítat na zeď,“ diví se Emily a vysvětluje: „Ve Spojených státech se liší vybavení škol v jednotlivých obvodech, ale většina škol má digitální projektory, které umožňují promítat ilustrace. V obvodě, kde doma vyučuji, jsou v každé třídě žákovské počítače a DVD přehrávač. Učitelé mohou při výuce používat například power-pointové prezentace.“ Proč jsou Američané suverénnější Všem, kdo přicházejí do českých škol z USA, připadá podivné, že když skončí vyučování, škola se vyprázdní. Z amerických škol jsou zvyklí, že žáci zůstávají ve škole do pozdních odpoledních hodin, neboť škola je pro ně místem rozmanitých zájmových a mimoškolních aktivit.
To potvrzují i čeští učitelé, kteří už se z výměnného pobytu v Americe vrátili. Například Jiří Harajda nám řekl: „Málokdo u nás si dovede představit, jaké další možnosti osobnostního rozvoje tam děti ve školách mají odpoledne. Nejde přitom jen o sportovní nebo rukodělné aktivity. Je běžné, že školy mají svoje divadlo, ale třeba i televizní studio, kde se žáci učí vystupovat. Proto taky když přijedou Američané k nám, vypadají, že nevědí, co jsou rozpaky, a nemají problém mluvit před jakýmkoli auditoriem.“
Zajímavý je pohled amerického učitele působícího momentálně v Česku na testování žáků, které je u nás v současné době aktuální nejen kvůli maturitní zkoušce. „Česká republika se podle mého názoru vydává stejnou cestou, jakou nastoupilo Ohio, kde jsem působil, před 15 lety. Vláda se snaží standardizovat maturitní zkoušku. I když má testování řadu úskalí, podařilo se s jeho pomocí zlepšit vzdělávací výsledky škol, které mají problémy. Škol, které dosahovaly dobrých výsledků, se testování nikterak nedotklo a nemusely mu svoji práci přizpůsobovat,“ konstatuje Brock Dishop, který momentálně působí na gymnáziu Olomouc Hejčín.
O autorovi| Spoluautorka Jana Straková pracuje v Institutu pro sociální a ekonomické analýzy
