Lance Armstrong
Sedminásobný vítěz Tour (1999-2005) neměl nikdy oficiální pozitivní test. Nicméně podle deníku L'Equipe si v roce 1999 pomohl k prvnímu triumfu hormonem EPO. Navíc se stýkal s italským doktorem Ferrarim, který podle svědectví jiných cyklistů pomáhal jezdcům dopovat.
Jan Ullrich
Vítěz Tour (1997) a pětkrát druhý muž pořadí nikdy nic nepřiznal, ale série důkazů a výpovědí ho usvědčila z dlouhodobého dopování, zejména z krevních machinací.
Bjarne Riis
Vítěz Tour z roku 1996 přiznal, že vítězství dosáhl díky systematickému dopingu.
Jacques Anquetil
První pětinásobný vítěz Tour (50. léta) se nikdy netajil tím, že užívá podpůrné prostředky. „Na vodu se Tour objet nedá,“ říkával.
Dopingu se nevyhnuli ani další slavní včetně Eddyho Merckxe. Anquetil zemřel na rakovinu.
Marco Pantani
Slavný Pirát měl opletačky s dopingem celou kariéru.
Vítěz Tour z roku 1998 nakonec na následky braní dopingu předčasně zemřel.
Historie dopingu na Tour de France
1911 Paul Duboc byl během Tour podle svých slov „otrávený“ dopingem a v Pyrenejích zkolaboval. Nakonec skončil v závodě druhý. 1924 Vynikající francouzští bratři Henri (vítěz 1923), Francis a Charles Pélissierové přiznali v interview, že mezi jejich cyklistickou výbavu patří strychnin, kokain, chloroform a aspirin. „Jezdíme na dynamit,“ tvrdili. 1930 Doping se stal tak rozšířený, že se v pravidlech Tour de France objevuje odstavec, který říká, že organizátoři nebudou jezdcům dávat drogy. 1949 Italský vítěz Fausto Coppi přiznal, že užíval „La Bomba“ (amfetaminy), pokud chtěl držet krok s nejlepšími. Vtipkoval, že drogy bere, jen když je mu nejhůř, což je prý na kole skoro pořád. 1956 Celý belgický tým odstoupil kvůli záhadné nemoci. Oficiálně prý cyklisté snědli „zkaženou rybu“. Oblíbenou výmluvu slyšel svět ještě několikrát. 1960 Oficiální doktor Tour přistihl Itala Gastona Nenciniho, jak mu v hotelu odebírali krev do připravených nádob. Krevní doping tehdy nebyl zakázaný. 1964 Na Tour začalo testování na doping. Jezdci proti tomu stávkovali. 1967 Při výstupu na Mont Ventoux zemřel Brit Tom Simpson. Smrtící kombinace zahrnovala amfetaminy, alkohol, diuretika, dehydrataci a vyčerpání. 1975 Francouz Bernard Thévenet vyhrál díky kortizonu (ještě v roce 1977). „Dopoval jsem tři roky jako většina kolem. Zničil jsem si zdraví,“ přiznal. 1978 Belgičana Michela Pollentiera nachytali s butylkou cizí moči v kalhotách po triumfu na Alpe d'Huez. Z Tour byl vyloučen. Test byl nakonec negativní. 1988 První případ jezdce usvědčeného z užívání hormonu EPO, který vyvinul farmaceutický průmysl na konci 80. let. 1990 Za smrtí Nizozemce Johannese Draaijera stálo EPO. Nizozemský tým PDM proslul podle svědectví tím, že jeho jezdci masivně užívali EPO. 1996 Bjarne Riis vyhrál díky růstovému hormonu a EPO. Vše přiznal v roce 2007. 1998 Propukl obří skandál stáje Festina, jejíž auta byla napěchovaná dopingem. Celá stáj byla vyloučena z Tour. 2005 Francouzský deník L'Equipe napsal, že sedminásobný vítěz Tour Lance Armstrong si během prvního triumfu v roce 1999 pomáhal hormonem EPO. Američan vše popřel, UCI se ho zastala. 2006 Operace Puerto, rozsáhlá síť kolem španělského lékaře Fuentese. Cyklistům, tenistům nebo fotbalistům pomáhal s krevním dopingem. Šlo o velké hvězdy typu Ullricha, Bassa a mnoho Španělů. Vítěz Tour Floyd Landis byl dodatečně zbaven triumfu kvůli pozitivnímu testu na testosteron.
