Je to podivná válka. Na obou stranách se jí sice účastní kolem tří tisíc mužů a žen, nechybí přepadení ze zálohy, střelba z ručních zbraní, létají letadla i vrtulníky, jsou tu mrtví, zranění i zajatí. Oproti tažení proti někdejším marockým, tuniským a alžírským nájezdníkům nemá ale současný boj žádný jasný cíl. Obě strany, somálští piráti i flotily NATO, EU, Ruska, Číny nebo Indie, vlastně jen udržují status quo.
Cesta do Indického oceánu a východní Afriky mi umožnila syrový pohled do nitra tohoto zvláštního konfliktu a překvapivé odhalení: tahle stamilionová hra se smrtí nikomu příliš nevadí. Alespoň ne natolik, aby se pokusil odstranit její příčiny.
Somálský přístav Eyl, březen 2010
Abdulaje Alí Sajíd nastupuje do rybářského skifu. Kvůli kanystrům s palivem, protitankovým střelám a samopalům se zásobou munice nezbývá na palubě pro třiadvacetiletého mladíka a dalších pět členů posádky skoro žádné místo. Zkušený Muhammad, jediný čtyřicátník z celé skupiny, usedá k silnému motoru na zádi, ostatní po stranách. Abdulaje, pro kterého je to první lov, zabírá nejmíň pohodlné místo na špičce, kde to nejvíc houpá. Jeho úkolem bude vyhlížet kořist. Vzápětí vyráží i záložní člun také se šesticí mužů.
Na tuhle příležitost čekal Abdulaje měsíce. Za možnost vydělat si deset nebo dokonce dvacet tisíc dolarů, třicetkrát víc než vydělá normální Somálec za rok, musel utratit svoje skromné úspory. Jen aby měl na úplatky a na seznamu čekatelů se dostal před ostatní uchazeče.
Nejmladší z dvanácti dětí chce za každou cenu utéct bídě somálské ulice. Po vraždě dědečka, armádního důstojníka, během převratu proti diktátorovi Mohamedu Siadovi Barremu v roce 1991 musela rodina uprchnout z velkého bytu v centru Mogadiša. Otec na poslední chvíli svlékl uniformu a začal hledat obživu jako trhovec v ulicích, které se rychle proměnily v nepřehledné bojiště občanské války.
Další rána přišla o dva roky později. Otce, jediného živitele rodiny, roztrhal výbuch americké rakety na trhu Bakara. Stal se jednou z nejméně tisícovky obětí den a noc trvající bitvy mezi Američany a muži klanového vůdce Mohameda Farraha Aidída. Abdulajeho bratři později na ošoupané videokazetě rádi předváděli záběry, na kterých je kamera zachytila uprostřed davu lynčujícího vysvlečená těla devatenácti amerických Rangers poblíž jednoho ze sestřelených vrtulníků.
Odchod nenáviděných Američanů a v roce 1995 také zbytku lidí z OSN osmiletý Abdulaje oslavoval s ostatními v ulicích jako národní vítězství. Líbilo se mu hlavně to, že nebude muset stát v nekonečných frontách na humanitární pomoc. Jenže se zamračenými Pákistánci v bleděmodrých přilbách zmizelo i jídlo. V chaosu, který opět zachvátil celou zemi, uprchla ztrápená matka s nejmladšími dětmi za klanovými příbuznými do přístavu Eyl na severu země.
Praha, leden 2009
První informace o pirátských útocích podél somálských břehů se začaly objevovat v roce 2005. V té době ale jen na okraj hlavních agenturních zpráv. Jenže o tři roky později začaly zákeřné ataky pirátů dopadat i na největší obchodní lodi plující na klíčové dopravní tepně mezi Asií a Evropou, kudy putuje celá pětina světového zboží.
Zprávy o znovuožívajícím pirátství ve východoafrických vodách mě fascinují. Rozesílám žádosti, chci navštívit palubu některé z válečných lodí. Od prosince 2008 operují v Indickém oceánu v rámci svého vůbec prvního nasazení lodi Evropské unie. Následují tak americkou 5. flotilu, která se sem přesunula z Perského zálivu. Jenže v právním vakuu – kdy není jasné, jak vlastně v moderním světě trestat pirátství v mezinárodních vodách – kapitáni o novináře, zdá se, příliš nestojí.
Somálský přístav Eyl, srpen 2010
Pět metrů dlouhý skif se vrací k přístavnímu molu v Eylu. Skoro bez paliva a s vyhladovělou posádkou. Jídlo a vodu – kromě nekonečné mořské hladiny – neviděl Abdulaje poslední dva dny. Nemít stejně jako ostatní muži na palubě roky rybářských zkušeností, těžko by na rozbouřených vlnách pod rozpáleným sluncem zůstal naživu.
Dlouhé dny číhání na kořist vyšly vniveč. Arabský tipař ze vzdálených Emirátů se musel splést. Nákladní loď plující pod panamskou vlajkou se na udaném místě vůbec neobjevila. Místo ní potkali tanker s rudou vlajkou a žlutými hvězdami a ten raději nechali na pokoji. Čínské válečné lodi v oblasti – na rozdíl od Evropanů a Američanů – nejdřív střílejí a teprve pak zjišťují, jestli člun náhodou nepatřil obyčejným rybářům.
Před pár dny nahlásil druhý pirátský člun jiný terč – velkou rybářskou loď. V Abdulajeho žilách se vzbouřila krev. To kvůli nim nezbylo na něj a ostatní Somálce dost ryb. Jejich obrovské tažné sítě vylovily v somálských vodách většinu tuňáků, krevet a chobotnic. Strýček mu vyprávěl, že právě tím všechno před pěti lety začalo. Rozzuření rybáři tehdy zaútočili na cizí loď, která plundrovala jejich vody. Nejdřív chtěli posádku zabít, ale nakonec jim přes arabské prostředníky nabídla firma vlastnící škuner několik desítek tisíc dolarů výkupného.
Během několika let jeho výše prudce stoupla. To ale už organizování útoků převzali veteráni někdejšího somálského námořnictva a se souhlasem klanových vůdců se místo rybářských lodí soustředili na obří obchodní plavidla a ropné tankery.
Abdulaje slyšel, že teď se za zajatou posádku platí kolem dvou milionů dolarů. Dost peněz pro šéfa, syna klanového vůdce Abdikarima, i pro jeho arabské partnery na druhé straně Adenského zálivu, od nichž přicházejí tipy na vhodnou kořist. Právě oni posléze zprostředkují vyplacení výkupného s majitelem lodi. A dost peněz zbude také pro pěšáky, jako je Abdulaje, kteří loď obsadí a pak hlídají rukojmí, dokud najatý vrtulník neshodí pytel s penězi na palubu. Jenže tentokrát vyšla cesta nadarmo. A šéf vyhodil nějakých třicet tisíc dolarů za palivo, zásoby, munici a žold. Kdo ví, jestli Abdulaje dostane ještě možnost na další výjezd.
Praha, říjen 2010
Mám chuť to vzdát. Američané mě zapsali na nekonečný seznam zájemců. Berou přitom jedno médium za půl roku. Ani u Evropanů nejsem úspěšnější. Britové mě odmítli, po nich Francouzi, Italové. Nadějní byli Španělé, kapitán lodi souhlasil, ministerstvo obrany v Madridu ale na jeho dotaz odpovědělo: Ne!
Zkouším to naposled. Posílám e-mail do Northwoodu, severně od Londýna, kde sídlí velitelství eurounijní operace Atalanta, a zároveň na švédské námořnictvo, které právě velí evropské flotile v Indickém oceánu.
Indický oceán, září 2010
Abdulaje se chvěje vzrušením, strachem i zimou. Právě taktak vyšplhal po vratkém laně na osmnáct metrů vysokou palubu německé kontejnerové lodi Magellan Star. V jednu chvíli se mu sesmekla ruka a málem spadl i se svým kalašnikovem před obří příď. Teď ale už stojí na můstku sto třiatřicet metrů dlouhé lodi. Tahle nemá ani ozbrojenou ochranku, ani vysokotlaké hadice proti šplhajícím pirátům. Zato má opancéřovaný Panic Room, kam se těsně předtím schovala celá posádka.
Abdulaje se podle Muhammadových pokynů, které dostává vysílačkou, ujímá kormidla a otáčí Magellan Star směrem k Somálsku. Kapitán jistě vyslal žádost o pomoc, ale v dosahu by neměla být žádná válečná loď.
Jenže piráti mají smůlu. Severozápadní část Indického oceánu o rozloze zhruba patnáct milionů čtverečních kilometrů hlídá jen pětadvacet válečných lodí, kterým ani technologická a palebná nadvláda v drtivé většině případů neumožní být na místě včas. Jenže tentokrát ano. Jedna válečná loď je jen pár námořních mil daleko.
Abdulajemu nezbývá než doufat, že tečka na radaru, která prudce obrátila kurz směrem k nim, reprezentuje buď evropskou, nebo americkou loď. Když pohrozí zabitím posádky, možná se do somálského Eylu dostanou.
Praha a Dar es Salaam, říjen 2010
Za dva dny přichází odpověď. Odplouváme za čtrnáct dní z Dar es Salaamu v Tanzanii, píše Ingebrikt Sjövik, tiskový důstojník švédského námořnictva, stačíte si vyřídit víza?
Nevěřím svým očím, po roce a půl se to podařilo! Za pár dní už stoupám po můstku na palubu HSwMS (v českém překladu tahle zkratka znamená „loď Jeho švédského Veličenstva“) Carlskrona.
Ta neměla původně lovit piráty. Vyrobili ji v roce 1982, aby před případnou sovětskou invazí zaminovala švédské přístavy. Dnes ale její novou misi – hlídkování na otevřeném oceánu – jasně prozrazují tři dělové věže se sedmapadesáti- a čtyřicetimilimetrovými kanóny i moderní radary.
„Jsme tu, protože Evropská unie rozhodla, že je třeba ochraňovat mezinárodní obchodní linky,“ vysvětluje didakticky Haakan Nilsson, kapitán lodi, veterán námořnictva plujícího pod třemi žlutými korunkami a – jak jinak – modrooký blonďák.
„Naše úkoly jsou tři,“ doplňuje ho jeho dvoumetrový zástupce Frank Johnsson. „Ochraňovat humanitární konvoje do samotného Somálska, dohlížet na dodržování pravidel rybolovu a udržovat klid na mezinárodní obchodní lince.“
– „Aby bylo jasno: nepřijeli jsme a priori lovit piráty,“ dodává ještě rázně kapitán Nilsson.
Tedy – aby bylo jasno – evropští kapitáni a námořníci se svými předchůdci sdílejí odvěkou nenávist k pirátům, a když jim to rozkazy jen trochu umožní, pokaždé rádi zasáhnou. Při hlídce na výsadkovém člunu, zhruba stejné velikosti jako pirátské skify, ovšem s půlpalcovým kanónem na přídi, je tenhle pocit cítit z celé devítičlenné speciální jednotky, která je součástí posádky Carlskrony.
Mombasa, září 2010
Magellan Star do Eylu nedojela. Posádka americké lodi USS Dubuque obsadila unesené plavidlo. Nepadl jediný výstřel. Devět Somálců tváří v tvář dvacítce po zuby ozbrojených mariňáků pochopilo, že vzdorovat nemá cenu.
Po zatčení a několika dnech strávených v narychlo postavené cele v podpalubí válečné lodi, během kterých se americká ambasáda v Nairobi snažila keňské úřady přesvědčit, aby zatčené piráty převzala, vysadili Američané skupinu v Mombase. Na mole už čeká anton keňské policie. Abdulaje vchází do cely pod soudním dvorem v centru hlavního keňského přístavu. Jen pár kilometrů odtud si přitom úspěšní pirátští veteráni staví za přimhouřených očí podplacených úřadů veliké domy pořízené za peníze z výkupného.
Mombasa, listopad 2010
„Včera jsem odsoudila dalších devět,“ vysvětluje mi během krátkého interview železná dáma mombaského soudního dvora Rosemelle Mutoka. „Je to ale strašně těžké. Důkazy, které dostáváme z lodí, jež je zajmou, nestačí. A my ani nemáme soudní záznamový systém. Představte si třeba piráty zajaté německou lodí, když obsadili jihokorejský škuner. Zvát sem svědky a shánět tlumočníky, to je noční můra. Chcete se podívat do cel?“
Šéfinspektor Mate odemyká katr a jsme uvnitř věznice. Třicítka Afričanů posedává na pryčnách a postává v chodbě podél cel. Keňané Somálce bezpečně poznají na sto metrů. Mají ostřejší rysy, tmavší pleť, hnědé vlasy a ostré nosy. Já je nerozeznám. Někde mezi zloději, opilci a vrahy tu je i skupinka somálských pirátů. S nimi i Abdulaje. Třiadvacetiletý pirát, kterému sen o úniku ze somálského pekla nevyšel.
Během několika měsíců ho čeká rozsudek. Pak se připojí ke skupince pruhovaně oděných bosých vězňů, podobné té, která namě zpoza mříží zírá o pár kilometrů dál. Tady v káznici Shimo la Tewa si více než stovka již odsouzených Somálců odpykává svůj trest. Většinou pět až devět let.
Nairobi, listopad 2010
„Od konce roku 2008, kdy začaly naše humanitární konvoje do Somálska doprovázet lodě EU, jsme nezažili jediný útok,“ pochvaluje si Stefano Porretti, šéf somálské sekce Světového programu pro výživu. Odtud, z klidné vily v rozlehlém nairobském sídle OSN, se řídí jedna z největších humanitárních operací současného světa. Denně na ní závisí život více než půl druhého milionu Somálců.
Ukázat se a doprovodit přes nebezpečné vody loď – nejlépe plující v národním obchodním zájmu. To je jediný efektivní nástroj, který mají námořní velmoci v boji proti pirátům. Kdyby chtěly – jako před dvěma stoletími ve válce proti severoafrickým korzárům – vytáhnout do otevřeného boje, musely by dobýt bezpečná útočiště současných pirátů. Anebo nastolit v Somálsku efektivní centrální vládu. Jenže po krvavém krachu humanitárních misí v devadesátých letech tohle nikdo nemíní riskovat.
V řeči čísel to ale pro Západ i Východ nevypadá tak černě. Jestliže minulý rok vydělali piráti na výkupném sto milionů dolarů, evropské a asijské země vylovily v nechráněných somálských vodách ryb za trojnásobek. A na desítky milionů se odhaduje také ilegální obchod s toxickým odpadem, který v posledních dvou dekádách evropské firmy, často organizované mafiány z italské Camorry, vysypávají u somálských břehů.
Také piráti rozhodně nemají důvod pověsit odvěké zaměstnání na hřebík. „Dát dohromady muže a potřebné vybavení je v Somálsku strašně levné,“ prozrazuje Priya Dias, vedoucí protipirátského programu Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu. Peníze poskytuje somálská diaspora v Keni nebo investoři z Perského zálivu. Po odečtení třetiny peněz na palivo, munici a žold útočníkům, desetiny pro klanové vůdce a podílu pro arabské informátory a prostředníky při jednání o výkupném zbude organizátorovi zhruba polovina výkupného. Tedy milion a někdy i víc. Je to astronomický výdělek i přesto, že se v průměru podaří unést jen každou třetí napadenou loď.
Na hmatatelné důsledky této milionové hry se dívám uprostřed keňské metropole. Příliv pirátských zisků způsobil v Nairobi stavební boom. Ceny pozemků se ztrojnásobily. Až tyhle veliké domy s mešitami za pár let uvidí propuštěný Abdulaje, jehož osud jsem pro účely tohoto článku zrekonstruoval na základě vyprávění a svědectví o životě několika dalších dopadených mladých mužů, bude chtít své štěstí zkusit znovu. Stejně jako stovky dalších mladých Somálců. ?
***
PIRÁTSKÁ ČÍSLA
2005 – První živelné útoky na zahraniční rybářské lodi.
2007 – První útoky na velké obchodní lodě a tankery, přepady jsou pečlivě organizovány přibližně čtyřmi gangy.
prosinec 2008 – Zahájení operace Atalanta, v oblasti hlídkuje nejméně devět lodí z EU, ČR vyslala tři důstojníky do velitelství mise v britském Northwoodu.
9,5 milionu dolarů – Zatím nejvyšší výkupné vyplacené za singapurský tanker Golden Blessing.
400 – Počet pirátů zajatých v loňském roce zahraničními flotilami; jen patnáct z nich půjde před soud, ostatní byli po zabavení zbraní propuštěni.
470 – Počet námořníků, kteří v somálském zajetí čekají na dvacítce unesených lodí na vyplacení výkupného.
1200 – Odhad počtu Somálců přímo zapojených do pirátských útoků.
1800 kilometrů – Nejvzdálenější útok od somálských břehů
SOMÁLSKO
1960 – Britské a Italské Somálsko získávají nezávislost jako sjednocená Somálská republika. 1969 – Převrat Mohameda Siada Barreho, socialistická diktatura a potlačování klanových vazeb. 1991 – Svržení Siada Barreho generálem Mohamedem Farrahem Aidídem, začátek občanské války, začíná vlna hladomorů. 1992 – Američany vedená humanitární mise OSN Restore Hope.
1995 – Občanskou válku se nedaří zastavit, OSN opouští zemi.
2000 – Ustavení centrální vlády, kabinetu se nedaří ovládnout celou zemi.
2006 – Svaz islámských soudů ovládá Mogadišu; do Somálska vstupuje etiopská armáda, bojuje proti islamistům.
2007 – Začátek mírové mise Africké unie, začínají jedny z nejhorších bojů od roku 1991; milion Somálců je na útěku. 2010 – Nový islamistický nepřítel somálské prozatímní vlády Al-Šabáb ovládá většinu jižní poloviny země, včetně části Mogadiša.
O autorovi| Jakub Szántó, spolupracovník Pátku, redaktor ČT jakub.szanto@ceskatelevize.cz
