Nebožka matka současné britské královny se dlouze zamyslela a pak řekla: „Způsobné chování.“
„Způsobné chování???“ zopakovala nevěřícně herečka Mia Farrowová. Chtěla vědět, co je podle královny matky to nejdůležitější, co můžou rodiče předat svým dětem. Odpovědí byla zklamána a netajila se tím, že slušné vychování coby výbava pro život jí připadá zoufale málo. Mia nežije v Anglii.
„Klademe důraz na to, aby děti děkovaly, dělily se o hračky, byly způsobné...“ vysvětluje rodičům svůj koncept vychovatelka jedné z pěti nejvýše hodnocených anglických mateřských školek. Čerstvě vymalovaná školka ve dvě stě let starém domě působí příjemně, děti způsobně zpívají vánoční církevní písně nebo způsobně naslouchají. Barvy a čísla se učí z reprodukcí Chagalla. Dokonce i s hrčícím traktorem si dokážou hrát tak, že nehrčí. Vymydlení caparti po sobě sami uklízejí, sami se starají o své věci. „Poněkud upjatá školka. Spoustě lidí nevyhovuje,“ hodnotí sousedka instituci, kam se děti dostanou většinou jen tehdy, když je rodiče zapíšou v den porodu. Po dvou letech čekání pak mají šanci na místo.
Školka doporučená sousedkou je mnohem levnější: neútulná tělocvična, v průvanu pobíhají rozběsnění mrňousové, křičí, tahají se o omlácené hračky, z nosu jim teče nudle. Vrátí se mi několik let stará epizoda. Koza nabere tříleté děvčátko. Vylekaně se hrnu, abych chudince pomohla zvednout se ze země. Holčina je ale rychlejší. Stačí nakopnout zvíře takovou silou, že to najednou vypadá, že první pomoc bude potřebovat koza. Bylo to moje první setkání s lidmi, které anglická střední třída přezíravě zahrnuje pod pojem plebs. Matky si zapalují jednu od druhé a batolata se nalévají kolou. Oblíbenou zábavou ženských – vesměs na státní podpoře – je ponoukat jedno škvrně proti druhému pokřikem: „Neboj se, jdi do něj, dělej! Ubal mu!“ Neslavně proslulí angličtí fotbaloví fanoušci se rekrutují právě z těchto pískovišť.
Střední třída lidem s nižším vzděláním, nižšími příjmy a větší televizí sice nemůže přijít na jméno, zároveň ale vůči nim trpí nekonečnými výčitkami. Když se ztratila tříletá Madelaine blahobytnému doktorskému páru, byli tiskem podezíráni z vraždy vlastní dcery. Když se několik měsíců nato ztratila školačka Shanon matce z hrozivě neuspořádaných poměrů, policie vynaložila miliony na usilovné pátrání a podivně vyhlížejícímu páru se dostalo absolutní mediální podpory. Poukázat na to, že si Shanon na rodiče často stěžovala, by bylo bývalo neúnosně elitářské. Postupně se ukázalo, že matinka spolu s holčiččiným strýcem Shanon nemilosrdně zdrogovali a uvázanou na řetězu týdny skrývali. Doufali, že se jim podaří získat odměnu, jež byla vypsaná za dívčino nalezení. Teď není jediný vlas na hlavě matky nešťastné Shanon suchý, ale když dívka zmizela, neozval se proti sociálně znevýhodněné teplákové rodince ani hlas. Přestože se za okny těsného příbytku zjevně dělo něco nezdravého.
Anglická střední třída nicméně právem trpí výčitkami svědomí. O budoucnosti Angličana se totiž často rozhoduje už ve věku tří let. Právě ve školkách, jejichž atmosféra a vliv na děti by nemohly být různější, začínají malí občané cesty, které se pak nikdy neprotnou.
Nevím, jak to vypadá v Českém Krumlově dnes, ale před patnácti lety měli Krumlovští jedinou správnou odpověď na strasti třídní a rasové. V Krumlově bylo po válce tolik Romů, že je nemohli nikam vysídlit, oddělit od bílého zbytku. Bílí a Cikáni proto chodili do stejných školek a škol. Čutali fotbal na stejných pláccích, a když bylo v hospodě na jedněch dveřích romsky napsáno „muži“ a na druhých „ženy“, všichni, na rozdíl ode mne, věděli, do kterých dveří mají jít na záchod.
Angličané mají Oxford plný slavných a obdivovaných komunistů a ministerstvo školství nabité úředníky, kteří se nepřestali hlásit k trockismu. Ale všechny ismy a směrnice jsou na třídní pnutí krátké. Teprve až Angličané začnou chodit do stejných školek, nebude horní třída tak třeskutě zdvořilá a spodní tak třeskutě sprostá. Ale to už pak nebude ani Anglie. A matky v domech střední třídy nebudou večer u stolu dětem hrozit, že když se nenaučí správně držet příbor, královna je nikdy nepozve do Buckinghamského paláce na čaj...
