Spisovatel a dobrodruh Jean-Marie Blas de Robles v románu Tam, kde jsou tygři domovem ruší hranice mezi vyprávěním, prášilstvím, filozofií a vědou.
Jmenujete se Eléazard von Wogau a máte francouzsko-německé kořeny. Pracujete jako dopisovatel a posíláte do Evropy příspěvky ze severovýchodní Brazílie, které nikdo nečte a nikoho nezajímají. Už to vás předurčuje k tomu, abyste si připadal poněkud ztracený ve svém životě, nota bene, když vás z mlhavého důvodu opustila manželka paleontoložka, která po vzoru hrdinů Haliny Pavlowské odešla hledat samu sebe. Taky máte jednu dceru, již nepříliš silné rodičovské vzory uvrhly do víru postpubertálního běsnění okořeněného drogami všeho druhu znásobenými tropickým temperamentem. Zapeklitá životní situace.
Na začátku sedmisetpadesátistránkového románu Tam, kde jsou tygři domovem ověnčeného prestižními literárními cenami (např. Prix Médicis) francouzský spisovatel Jean-Marie Blas de Robles rozehrává zajímavou hru. Odvážně parazituje na všech klišé doprovázejících Evropany v jakékoli tropické výspě - fascinace, láska a zároveň nepochopení neduhů místního prostředí, touha je po evropském způsobu napravovat, vykořeněnost, peklo tropů, jež tak bravurně vylíčil Joseph Conrad v Srdci temnoty, a vnitřní tlení znásobené pocitem odcizení sobě samotnému a své kultuře.
Jezuita, nebo baron Prášil?
Tahle rovina románu Tam, kde jsou tygři domovem patří hlavní postavě Eléazardovi von Wogau, jenž jednoho krásného dne dostane nabídku, aby připravil k vydání obskurní rukopis jezuity Caspara Schotta. Schott popisuje, či spíše adoruje, život a dílo ,posledního renesančního člověka‘, jezuity a svého učitele Athanasia Kirchera. Eléazard von Wogau se kdysi pokoušel o Athanasiu Kircherovi sepsat vědeckou práci a je tímto barokním všeumělem ze sedmnáctého století posedlý. Nemůže si ale ujasnit vlastní názor na muže, který se, mimo to, že se neúspěšně pokoušel rozluštit hieroglyfy, popsal původce moru, fušoval do nejrůznějších věd, sestrojil létací stroje podle návrhů Leonarda da Vinci a dělal nesčetné hejble a pokusy s laternou magikou, stává popřením von Wogauova života a jeho pasivity.
Sám autor, francouzský vědec, filozof, obdivovatel Borgese, polyglot, odborník na podmořskou archeologii, hodně času však trávící v pouštích, mimo jiné působil na univerzitě v brazilské Fortaleze. Popisuje brazilskou skutečnost z doby před téměř dvaceti lety, kdy ještě platila měna cruzeiro, inflace byla více jak 300% a kdy zprávy ze severovýchodní Brazílie skutečně nikoho příliš nevzrušovaly. Tenhle obraz je však dnes, kdy se brazilská ekonomika považuje za jednu z nejsilnějších na světě a všechny zprávy z tohoto koutu planety jsou přepečlivě sledovány, hodně passé. Mnohem silnější a zajímavější je vyprávění v rovině věnované životopisu Athanasia Kirchera, jehož dlouhé pasáže jsou prostřídané vyprávěním o nešťastné vědecké výpravě ženy Eléazarda von Wogau za vzácnými zkamenělinami do pralesa v brazilském státě Mato Grosso a drogovými eskapádami jeho dcery Moémy či mrzáčka Nelsona toužícího po pomstě za smrt svého otce a invalidním vozíku na elektrický pohon.
Spříznění volbou živelnosti Vědecká zkoumání jednoho z nejslavnějších všeumělů sedmnáctého století Athanasia Kirchera, jeho proslulost a spíš umělecká než vědecká potence jsou štědře líčena v dlouhých kapitolách. Autor knihu psal téměř deset let a zhruba stejnou dobu rukopis nabízel různým vydavatelům. Ti mu ze všeho nejvíc doporučovali seškrtat ho zhruba o 400 stran. Jean-Marie Blas de Robles se ale nedal a díky nakladatelství Zulma pak před dvěma lety spatřila světlo světa velkolepá bichle, v níž je vzdán hold všemu rozmáchlému, barvitému, dobrodružnému, šokujícímu, nebo chcete-li baroknímu. Zkrátka všemu, co dělá dobrý román dobrým románem. Na šestisté šedesáté deváté straně se už nikdy nechcete odloučit od výstředního jezuity Kirchera, jež se vám během všech těch stran zadřel pod kůži a toužíte, aby vám šel i nadále příkladem. Kircher totiž hlásá, že všechno na světě má logické vysvětlení, a ví, že když selže věda, nastupuje pokorná motlitba. Máte už taky rádi nesnesitelného pesimistu a snílka Eléazarda von Wogau a jeho nepřehledné deníkové zápisky a la Wittgenstein. Začínáte chápat, že tento román zrcadlí neuspořádanost, nepochopitelnost a bláznivost dnešního světa mnohem lépe než jakékoli filozofické, teologické nebo vědecké pojednání.
Autor se také v názvu knihy právem utíká k citátu z Johanna Wolfganga Goetha z knihy Spřízněni volbou. V té německý básník a také muž mnoha vědních oborů tajemně rozprostíral před čtenářem právě onu živelnost, z níž povstávají nové vztahy, nová uspořádání a nové chápání života. Co na tom, že stejně jako v knize JeanaMarie Blas de Robles to někdy končí všelijak.
Jean-Marie Blas de Robles: Tam, kde jsou tygři domovem
Přeložil Ladislav Václavík Host, Brno 2009. 750 s.
