Odborníci proto v Praze stanovili novou kategorii tzv. trpasličích planet, kam patří i Pluto. Od planet se liší tím, že nejsou dost hmotné k tomu, aby vlastní gravitací vyčistily prostor své oběžné dráhy od menších těles. Naopak od tzv. malých těles sluneční soustavy, kam patří asteroidy a komety, je odlišuje to, že mají dostatečnou gravitaci, aby získaly kulovitý tvar.
Dosud byly vedle Pluta známy čtyři trpasličí planety, z toho jedna (Ceres) se nachází v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Ostatní se pohybují v pásu za Neptunem. Nová pozorování astronomů z Australské národní univerzity ale naznačují, že trpasličích planet je ve skutečnosti mnohem víc. Dosavadní odhady totiž předpokládaly, že za kulovitá můžeme považovat tělesa větší než 400 kilometrů. Nová měření ale ukazují, že hranice velikosti, která tělesu umožní získat kulovitý tvar, je menší.
„Malé vesmírné objekty mají nepravidelný tvar jako brambora. Pozorováním měsíců planet jsme zjistili, že limit pro vznik kulovitého tělesa se pohybuje u skalnatých objektů kolem 300 kilometrů, u ledových těles dokonce jen kolem 200 km,“ vysvětluje Charley Lineweaver z Astronomického ústavu Australské národní univerzity. Rozdíl vyplývá z odlišných vlastností ledu a skalnatých hornin.
Těles, která byla dosud považována za malé objekty sluneční soustavy, ale podle nových měřítek se vejdou do kategorie trpasličích planet, dnes astronomové znají skoro padesát. Fanoušci Pluta, kteří se dodnes nesmířili s jeho degradací, se tak musejí vyrovnat s další ránou: pozice jejich oblíbence je ještě méně výjimečná, než si mysleli.
