Jupiter, největší planeta sluneční soustavy, se k naší denní hvězdě úhlově přibližuje, aby se už brzo ztratila v její záři. Zhruba pětkrát jasnější Venuši lze poprvé zahlédnout po 10. únoru, odkdy se její viditelnost rychle zlepšuje. V dalších dnech tak uvidíme, jak se přiblíží k Jupiteru, v úterý 16. února večer bude mezi nimi mezera široká pouze jeden úhlový stupeň.
Zahlédnout toto unikátní seskupení ale nebude jednoduché. Obě planety se totiž pohybují velmi nízko nad západojihozápadním obzorem na ještě světlé obloze. Snazší je nalézt Venuši – zkusit to můžeme přibližně půl hodiny po západu Slunce. V triedru pak směrem doprava uvidíme i Jupiter. Šance na úspěch také závisí na počasí a velmi dobrém výhledu směrem ke vzdálenému obzoru.
V únoru jsou ale viditelné i další planety. Merkur je patrný zhruba půl hodiny před východem Slunce nízko nad jihovýchodním obzorem.
Ještě snadnější je zahlédnout Saturn, který se nachází poblíž hranic souhvězdí Lva a Panny, takže je vyjma večera pozorovatelný po celou noc. S ohledem na jeho natočení v prostoru můžeme v dalekohledu obdivovat nejen Saturnův měsíc Titan, nýbrž i velmi tenký prstenec.
V podobě nápadně naoranžovělé „hvězdy“, která už z večera zdobí souhvězdí Raka, je patrný i Mars. Počátkem února se dokonce promítá nedaleko malebné hvězdokupy Jesličky (též M 44).
Toto zákoutí doplňuje pozoruhodný systém dzéta Cancri. Leží jen sedm úhlových stupňů jihozápadně od Jesliček a přibližně 85 světelných let daleko od Slunce. Latinské jméno této na první pohled tuctové stálice odkazuje na krunýř kraba – Tegmine (původně vztahované na celé souhvězdí). Jako dvojhvězda byla astronomům známa už v době, kdy šlo počet takových soustav spočítat na prstech jedné ruky. Jejího podvojného charakteru si všiml už Johann Thobias Mayer v roce 1756.
Roku 1781, konkrétně o čtvrté hodině ranní 21. listopadu 1781, William Herschel rozlouskl jasnější hvězdu na dvě, takže dokázal, že Tegmine představuje trojhvězdu. Doslova si zapsal: „Jestliže teď ráno nevidím moc špatně, tak se hlavní hvězda skládá ze dvou. Na první pohled je protáhnutá, ale při větší pozornosti a za dobrých podmínek je zřejmé, že je skutečně dvojitá…“
Tegmine přitom tvoří ještě komplikovanější systém. Dvě nejnápadnější hvězdy, objevené Mayerem a označované písmeny A a B, obíhají kolem společného těžiště s periodou šedesát roků. Doprovází je dvojice oranžových trpaslíků C a D (společně nalezených Herschelem), které se kolem společného těžiště pohybují s periodou sedmnáct let.
Obrázek
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem února ve 21 hodin, v polovině měsíce ve 20 hodin a koncem února v 19 hodin středoevropského času. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Názvy bez vyznačených obrazců označují souhvězdí, která jsou složena ze slabých hvězd patrných okem pouze za velmi dobrých pozorovacích podmínek. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem února ve 24 hodin pootočíme mapu o 45 stupňů.
MAPA: AUTOR
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
