Sobota 11. května 2024, svátek má Svatava
130 let

Lidovky.cz

Úskalí emocionálních výzev TĚSNĚ VEDLE

Česko

Paní Marta Kubišová podle včerejšího rozhodnutí soudu nebude muset platit paní Heleně Vondráčkové hromadu peněz. Nemůžu sice tvrdit, že mám tuhle kauzu do posledního detailu nastudovanou, přiznávám ale, že mě ta zpráva potěšila - jako asi nemálo lidí, kteří si pamatují, s jakými poselstvími se k nim ty dvě zpěvačky obracely v době normalizace.

Podobným způsobem spor vnímali v různých oborech veřejně činné a známé osobnosti (např. Václav Havel a Jan Fischer), které se ještě před rozhodnutím vrchního soudu na paní Vondráčkovou obrátily výzvou, aby svou žalobu stáhla. Umělkyně měla - dle mínění signatářů - „přejít znovu svou řeku Jordán“, protože „žádné soudní rozhodnutí jí nezajistí přízeň lidí, kterou tím lidsky ztrácí“. To je jistě pravda, spor mezi umělkyněmi byl ale veden o milion tři sta tisíc korun a ne o „přízeň lidí“.

Je zvláštní, když se bývalý předseda vlády a bývalý prezident vyjadřují (byť ne jaksi meritorně) k věci, která má teprve být justicí posouzena. Jaký signatáři čekali, že bude mít výzva účinek? Že paní Vondráčková „půjde do sebe“ a žalobu stáhne? Na to přišel dopis trochu pozdě. Ve chvíli, kdy má nějaký spor být rozhodován ve druhé instanci, jsou věci už rozběhnuté, obě strany už do něj ve všech smyslech toho slova dost investovaly. Jakýsi smysl by možná taková výzva měla ve chvíli, kdyby justice dala za pravdu paní Vondráčkové a Martě Kubišové by hrozilo, že kvůli rozsudku finančně vykrvácí. Tahle eventualita ovšem nenastala - naštěstí, dodávám. Navíc, aby taková výzva měla alespoň teoretickou šanci na úspěch, neměla by se dostat na veřejnost - medializace totiž dostala adresátku do postavení, kdy se od ní očekávalo jakési veřejné pokání.

Značnou část signatářů formovala doba, kdy zaujmout postoj představovalo hodnotu samu o sobě, kdy vyjádření, třeba nějakého protestu, nebylo vedeno představou, že by skutečně mohla být dosažena změna. Znamenalo především morální gesto - často velmi cenné a podložené odvahou i ochotou snášet důsledky. Tahle tradice přežila až do dneška, kdy ale takový akt už (naštěstí) odvahu ani ochotu k obětem nevyžaduje, plamenně formulovaných postojů ke všemu je také víc než dostatek. Tomu ale může odpovídat i váha různých veřejných výzev. Pokud jimi někdo chce dosáhnout nějakého konkrétního výsledku, měl by přemýšlet i o tom, zda jeho vystoupení pomáhá toho cíle dosáhnout nebo ne. Mám dojem, že autoři a signatáři emocionální výzvy Heleně Vondráčkové tuhle otázku moc neřešili.

O autorovi| Ondřej Štindl redaktor LN

Autor: