Hlavní je, že jsme nezávislí, říkají Albánci v Kosovu. Máme ale mnoho problémů, dodávají
PRIŠTINA Na skleněných dveřích u obchodního domu jsou nakresleny tři značky: zákaz vstupu se zmrzlinou, se psem a se zbraní. Hned vedle na náměstí je postaven obrovský nápis NEWBORN, tedy „nově zrozené“. Tak vypadá kosovská metropole Priština. Její obyvatelé jsou stále nadšeni z čerstvě nabité nezávislosti. Problémy, které museli řešit předtím, ale zůstaly.
Všude se sice staví - silnice, restaurace, hotely - moderní skleněné prodejny aut ale střídají vrakoviště. Priština má obrovské problémy s vodou a elektřinou. Před deseti lety žilo v kosovské metropoli jen asi 150 tisíc lidí, dnes je to více než půl milionu. A na to město nebylo stavěno ani připraveno. Pouliční osvětlení proto funguje jen někde, voda zase teče jen občas.
Mafie? Prý srbská propaganda Na obyčejných Kosovanech byste ale nepoznali, že musí řešit nějaké problémy. Kavárny i restaurace v metropoli jsou každý večer nabité k prasknutí. Vypadá to, jako kdyby se celé město hodilo do gala a vyrazilo do ulic. Přitom ceny v některých podnicích nejsou zrovna nízké - za jídlo zaplatíte od pěti do deseti eur. A průměrný plat Kosovana je méně než 200 eur.
„Bude trvat ještě hodně dlouho, než se staneme rozvinutou zemí. Je tady chudoba,“ přiznává Arben Ahmeti, kosovskoalbánský novinář z Prištiny. „Pokud jde ale o mafii a organizovaný zločin, to je srbská propaganda, myslím,“ doplňuje ho jeho kolega Shpend Limoni. Stejně jako možné diskuse o tom, že by se Kosovo mohlo stát součástí sousední Albánie. „Velká Albánie? To je propaganda srbských diplomatů. Proč jsme si tím vším prošli? Abychom se stali součástí Albánie? Ne,“ říká Limoni, který pracuje v kosovském deníku Express. „Hlavní je, že máme samostatnost,“ vysvětluje nám průvodce v přištinském etnologickém muzeu. „Zbraně zde máme už jen vystavené. Už nepotřebujeme bojovat, jsme nezávislí.“
S mezinárodní přítomností v Kosovu je většina Albánců spokojena. Podle albánských novinářů odvádějí jednotky KFOR dobrou práci. Staví se školy, mosty, pomáhají s dodávkami vody do vzdálených vesnic. Vlastně všechno americké je pro Albánce považováno za to „dobré“. Na střeše přištinského hotelu Victory ční obrovská socha Svobody, ve městě narazíte i na ulici Billa Clintona. A co ulice George W. Bushe? „Ještě ne, ale plánujeme to. Bush je tady velmi populární,“ odpovídají novináři shodně.
Ve městech nežijí žádní Srbové „KFOR je také největším inzerentem v našem listu,“ potvrzuje Bardh Hamzaj, šéfredaktor kosovskoalbánského deníku Zeri. Jak dodává, pokud jde o články, snaží se být neutrální, ne vždy to jde a navíc to znamená i finanční problémy.
Pokud jde o novou misi Evropské unie EUlex, která by měla brzy vystřídat misi OSN (UNMIK), ne všichni jsou z ní nadšeni. „Jsou lidé, kterým vadilo OSN, a bojí se, že teď přijde nové OSN, zase jen byrokracie a všechno se bude měnit,“ vysvětlují albánští novináři.
Soužití Albánců se Srby už je podle nich lepší. „Když přijdete do obchodu, můžete mluvit srbsky, už to není problém, nebudou po vás házet kameny,“ říká Shpend Limoni. Jak nám ale později vysvětluje srbský novinář Budimir Ničič, v Prištině žádné problémy nejsou i proto, že zde žádní Srbové nezbyli. „Ve městech v Kosovu nežijí Srbové. Jen v části Mitrovice,“ dodává.
O autorovi| Tereza Šupová, zvláštní zpravodajka LN v Kosovu
