Ve filmu bratrů Coenových Opravdová kuráž (do kin přijde v únoru) je moment, který publikum tak či onak rozhodí. Jedna z hlavních postav jaksi mezi řečí zkope dva mentálně postižené indiánské kluky, kteří trápí koně.
Těžko si představit komplexnější porušení kodexu politické korektnosti – nejenom indiáni, ale ještě postižení. A navíc děti. A trápit koně? To by přece příslušník toho vznešeného etnika neudělal, ať by byl jeho handicap sebevětší – to ví každý, kdo viděl alespoň jeden díl Doktorky Quinnové. Při sledování té scény jsem si vzpomněl na snahu „očistit“ Twainova Huckleberryho Finna od výrazů, jež jsou dnes považovány za nepřípustné (především slovo „negr“). Reakce na ten záměr byly pobouřené – jistě oprávněně, možná ale příliš okázale. Dá se v tom najít logika – vyškrtat dnešního čtenáře urážející výrazy z klasické knihy. Nezařazovat do filmu odehrávajícího se v nějakém historickém období věci, které z hlediska dnešních norem přesahují meze morálky i vkusu, byť by to v zobrazovaných časech tak nebylo. Někdo si může myslet, že takové detaily mohou dílo v očích dnešního diváka zkreslit. Huck Finn ani jeho autor nebyli rasisti, pro charakter postavy toho opilého pistolníka není jeho vztah k volnočasovým aktivitám indiánské mládeže určující. Ty postavy jenom mluví, jak se tehdy asi mluvilo, a také tak jednají. Tak proč mást lidi...
Jenomže taková „ohleduplnost“ je výrazem hluboké skepse vůči divákům a čtenářům. Konfrontace s díly, jež vznikla v dávných časech nebo se k těm časům vracejí, jim přece může také připomenout, že svět se mění. K tomu, že se podívají nejenom na včerejšek očima dneška, ale i na dnešek očima včerejška. Zkopaní indiáni ve filmu Coenových i „negři“ na stránkách Twainovy knihy mohou mít právě takový význam – ne jako prostředník vystrčený na politickou korektnost, ale jako připomenutí proměnlivosti věcí, toho, že i ohleduplná současnost bude pro příští generace šokující, třeba v něčem úplně jiném, než bychom mysleli.
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL redaktor LN
