PRAHA I pětašedesát letech po válce se zdá, jako by nebylo pro českou diplomacii i politiky problematičtější návštěvy než oficiální cesta premiéra spolkové země Bavorsko, domova většiny vyhnaných sudetských Němců, do Česka.
Polooficiální cesta ministra školství Ludwiga Spaenleho a mluvčího Sudetoněmeckého landsmanschaftu Bernda Posselta po Česku tento týden ukázala, že zdaleka nemusí jít jen o „problémovou návštěvu“. A to přesto, že se premiér Petr Nečas odmítl bavit o jejím termínu, protože - jak řekl - premiéra Bavorska Horsta Seehofera „nikdo nepozval“. A ministr zahraničí Karel Schwarzenberg zase přirovnal návštěvu ke smrti - „jednou určitě přijde, ale nikdo neví kdy.“
Posselt i Spaenle během své dvoudenní návštěvy udělali hned několik nebývalých gest. „Obyvatelé Lidic byli zavražděni brutální diktaturou jen proto, že byli Češi. Položil jsem věnec ve starých českých barvách. Stáli jsme tam v hlubokém, opravdu hlubokém smutku,“ uvedl o návštěvě Lidic pro LN Posselt, který tam poprosil za sudetské Němce o odpuštění jejich dílu viny na vyhlazení Lidic.
Ministr Spaenle uvedl, že „pocit hlubokého smutku“ prožíval i u mostu Edvarda Beneše v Ústí nad Labem, kam radnice umístila pamětní desku připomínající zdejší poválečné vraždění německých civilistů českými ozbrojenci. „Bylo to další vyvrcholení nešťastné kapitoly česko-německých dějin, která byla ale jen jednou kapitolou v tisíciletých přátelských vztazích mezi Čechy a Němci,“ řekl Spaenle, jehož část předků také z Česka pochází. Naprostou podporu má jak od Spaenleho, tak od Posselta „muzeum českých Němců“, které by mělo být v Ústí otevřeno už za dva roky. „Plně podporuji spolupráci Collegia Bohemica (organizátora muzea) se Sudetoněmeckým muzeem a dalšími organizacemi landsmanschaftu. Chceme tomuto projektu pomoci i v Evropském parlamentu, aby byl velice silně podpořen i z prostředků EU,“ uvedl Posselt. Podobně Posselt i Spaenle ocenili další převážně českou iniciativu, Pražský literární dům, který se věnuje slavné tradici německy píšících pražských spisovatelů.
„Co se týče Pražského literárního domu, mnoho Čechů už pochopilo, jak významnou věcí v porozumění kultury českých zemí je její německá část, která tu byla po staletí,“ uvedl Posselt a ocenil, že tato instituce vznikla právě v Praze. „Literární dům je o to důležitější, že tato iniciativa vychází přímo z této země. Goethe Institut (německá obdoba sítě Českých center, pozn. red.) je samozřejmě důležitá instituce, ale je to zahraničí ústav. Z politického hlediska je zásadní, že Pražský literární dům vznikl tady, v České republice, a dává si za cíl obnovit tradici, kterou zničil nacismus a vyhnání,“ uvedl Posselt.
Ministr školství Spaenle při jiné příležitosti dokonce uvedl, že Pražský literární dům by měly mít německé školy ve svých programech studentských cest do českého hlavního města.
Nejde ale jen o česko-německou minulost. V Bavorsku samotném stoupá zájem o Českou republiku a Čechy. „V oblasti kolem hranic s Českou republikou, tedy ve východním Bavorsku, stoupá počet žáků a učitelů, kteří se zajímají o možnost výuky češtiny. Tedy ne že by sama škola nabízela výuku češtiny, ale přímo z rodin vychází tlak na to, aby se čeština ve školách vyučovala,“ uvedl bavorský ministr. Podobně stoupá zájem o spolupráci s českými protějšky na bavorských univerzitách.
„Sudetští Němci jsou mostem“ Zároveň ale Bavorsko odmítá zapomenout na svoji úlohu „ochránce sudetských Němců“. A i když Spaenle ani slovem nezmínil Benešovy dekrety, dal jasně najevo, že sudetští Němci po válce hráli a nadále hrají v Bavorsku klíčovou roli.
Ale ani to by nemuselo být problémem. Naznačil to Posselt, když k tomu, zda podpora sudetským Němcům nekazí šance na cestu bavorského premiéra do Prahy, prohlásil: „Já říkám vždy, my jsme druhý zemský národ Česka a dnes jsme čtvrtým bavorským kmenem. Proto jsme logicky most, most do budoucnosti“.
HRŮZNÉ ČINY Němci způsobili Čechům v době okupace nevýslovné utrpení, řekl německý prezident Christian Wulff, který v pondělí přijede na svou první návštěvu Prahy. „My Němci jsme Čechům v době okupace způsobili nevýslovné utrpení. Když myslím na vyhlazení Lidic a Ležáků a zločiny Terezína, jsou to nepochopitelné hrůzné činy. My Němci nesmíme nikdy zapomenout, k jakým krutostem docházelo.“ A i německý prezident narozený po druhé světové válce má odpovědnost k této historii, aby ji „předal dalším generacím“. čtk
