Jaké budeme mít důchody? Kolik se bude přesouvat od bohatých k chudým, kolik od rodičů k bezdětným? Matematik, sociolog a momentálně hlavní designér penzijních plánů Věcí veřejných Pavel Rusý říká: „Pokud bychom se nedomluvili na snížení diskriminace rodičů, museli bychom přehodnotit náš souhlas s požadavky ODS i TOP 09“.
* LN Proč chcete zvýhodňovat rodiče? Proč ne třeba blonďáky?
Nejde o zvýhodnění, ale zmírnění znevýhodnění rodičů. Rodiče vychovávají budoucí plátce důchodů. Není přece možné, aby někdo investoval obrovskou energii a peníze do zajištění klidného stáří všech - tedy výchovou dětí - a někdo jiný celý život žil jen ze svého výdělku a na stará kolena se domáhal peněz od dětí jiných lidí. Člověk, když vychovává dítě, plátce do systému - zdůrazňuji plátce do systému, nikoli pobírače dávek -, tak v průměru zajistí navíc dva a půl milionu do důchodového systému. A to mluvím jen o odvodech dítěte na starobní důchody, nikoli na daních, zdravotním pojištění či třeba na invalidní důchody. Jen na starobní důchody je to v průměru 2,5 milionu. A o tyto peníze se rodiče musí rozdělit s bezdětnými, kteří žádné náklady s výchovou potomků neměli.
* LN Chcete sebrat bezdětným dva a půl milionu? To by celý problém vyřešilo, většina bezdětných by pomřela hlady.
Samozřejmě že ne. Jen ukazujeme, že tady vládne obrovská nespravedlnost. Ústavní soud zrušil extrémně vysokou solidaritu nadprůměrně vydělávajících s ostatními, my chceme snížit extrémní solidaritu rodičů s bezdětnými.
* LN Jak?
Možností je celá řada. Samozřejmě se nabízí oddělit penzijní systém rodičů od penzijního systému bezdětných. Podobný přístup, pokud vím, propočítávala skupina ekonomů pod vedením Jiřího Rusnoka, předsedy Asociace penzijních fondů.
* LN To vám asi neprojde.
Jistěže ne. My ho samozřejmě také ukazujeme jako hypotetický příklad, aby se ukázalo, k jak extrémní solidaritě jsou rodiče nuceni. Je na tom vidět, jak dotace směřuje od rodin k bezdětným. Tvrzení, že stát podporuje rodiny, se ukazuje jako naprosto nesmyslné. Je to přesně naopak.
* LN Přídavky na děti, sociální příplatek, porodné, mateřská a rodičovská, to není podpora rodin?
Ale vždyť většina z nich je už zrušená, respektive jsou to dávky a příspěvky pro chudé rodiny! To jsou sociální dávky, nikoli prorodinné opatření. Vymizely plošné přídavky, vymizelo plošné porodné, tedy dva z nástrojů podpory rodin.
* LN A co sleva na dani na dítě?
Ano, ta zůstala. Ale i to je vlastně obráceně. Sleva na dani na dítě je zhruba poloviční než sleva na poplatníka. A náklady na dítě nejsou o nic menší než náklady na dospělého. Takže i tady jsou rodiče spíš diskriminování než zvýhodňováni.
* LN Co vám na to říkají véčkaři? Většina z nich jsou mladí a často svobodní, jak se jim líbí plány na úlevy pro rodiče? Nejdete proti svému elektorátu?
Nikoli. Všechno to prošlo referendy Věcí veřejných, i tam vyšla šedesáti až osmdesáti procentní podpora pro zohlednění výchovy dětí v penzijním systému. Takže véčkaři toto odsouhlasili, dokonce k tomu vedení zavázali.
* LN Obecně tyto elementární teze narážejí na odpor zejména nedobrovolně bezdětných. Proč je chcete „trestat“?
Ale to je přeci hloupost. Za prvé: v ústavech máme tisíce dětí, kdo chce, může nějaké adoptovat, bude to dobře pro něj i pro to dítě. Za druhé: někomu pánbů také nedal hlavu na to, aby vydělával miliony, někomu ano, a nemohou oba dostávat stejně peněz. Nelze každou přirozenou nerovnost absolutně napravit přerozdělováním. To bychom se dostali do systému každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb - jak Karel Marx nazýval „vyšší stádia komunismu“. Plody výchovy dětí, dlouhé a nákladné práce, se dnes ale rozdělují naprosto komunisticky: někteří se na ní podílejí měrou zásadní, někteří téměř vůbec. Ale o výsledek se dělí zcela stejným dílem.
* LN Takže vy byste chtěli, aby rodiče dětí nepobírající dávky platili třeba nižší sociální pojištění?
To je jedna z cest, tedy různé sazby sociálního pojištění, odstupňované podle počtu dětí. Řešení má tu výhodu, že přímo uleví rodičům právě v době, kdy se starají o děti a peníze na tu péči potřebují. Druhá možnost je bonifikace při výpočtu důchodů. To sice nepomůže rodičům v době rodičovství, ale naplní tradiční roli zajištění se na stáří skrze děti, byť zprostředkovanou přes stát (mimochodem, je to spravedlivější verze přímého přesunu odvodů dětí rodičům, což měly v programu jak TOP 09, tak ODS).
* LN Co si ale v takovém případě počít s lidmi, kteří sice plodí děti, ale ty žádné pojištění neplatí, naopak jen požadují dávky? I ti mají zásluhu o důchodový systém a dostanou vyšší důchod?
Proto se snažíme jakékoli zvýhodnění vztahovat jen k té části, která je odvozená od výdělku. V tom prvním případě, pokud rodič nevydělává, neplatí sociální pojištění, nemůže z něj tedy mít žádnou slevu. Nebo, v druhém případě, by se bonifikace týkala nikoli oné základní výměry, kterou dostane každý, ale té části, která je vázaná na výši výdělku a odpracovaná léta.
* LN Vaši partneři kdysi také chtěli více zohlednit rodičovství. Poté od toho upustili. Asi si nejsou jisti, zda to voliči chtějí. Nebojíte se vzpoury singles?
Nebojíme. Bezdětní, i kdyby jim klesla třeba procentní výměra důchodů, by měli dost času na to, něco si navíc naspořit. Určitě je to vyjde mnohem levněji, než kolik stojí řádná výchova dítěte. Právě pro ně je „opt-out“ vyloženě výhodný, protože jim umožňuje „nahradit investici do dětí“ vlastním spořením, dokonce s podporou státu.
* LN Věříte, že o nevýhodách současného rovnostářství dokážete přesvědčit ostatní vládní strany?
Rovnostářství je opravdu rozšířené, ale ne tak, že by na něm lidé lpěli absolutně. Přehnané rovnostářství jednak napadl Ústavní soud, jednak téměř všichni lidé uznávají, že kdo víc odváděl, má i trochu víc dostat. A to samé je i u státních důchodů: dokud je platí výhradně děti, musí být rodičovství nějak zohledněno. Lidé chápou, že to je tak správné a že to má i velký vliv na stabilitu důchodového systému.
* LN Spravedlnost chápu, stabilitu ne.
Největší nestabilita průběžného systému vzniká v okamžiku, kdy je v důchodu silnější generace s nízkou porodností, tedy živí je nedostatečný počet ekonomicky aktivních dětí. Pokud by výše důchodu byla závislá na počtu řádně vychovaných dětí, byly by celkové nároky takové důchodcovské generace na průběžný systém výrazně nižší a lidé by měli vyšší podíl důchodu fondového systému. To by umožnilo menší zátěž méně početné ekonomicky aktivní generace. A zároveň by tento problém nepostihl lidi, kteří i v době nižší porodnosti vychovali dětí více. Kdyby v reformě platilo jen to, co je zatím domluveno, tak plně zachovává nespravedlivý fakt, že děti rodičů rozhodující mírou přispívají na důchody bezdětných. Anavíc, prostřednictvím zvýšené DPH, vytáhne spoustu dalších peněz z rozpočtu rodin s dětmi.
* LN To není úplně pravda: sleva na dítě má být dvojnásobná.
Ne dvojnásobná, ale o 250 korun měsíčně vyšší. To bude kompenzovat zvýšené výdaje příjmově podprůměrným rodinám. Rodina s dětmi s průměrnými a vyššími příjmy zaplatí na nové dani mnohem víc. Znovu se opakuje to samé: sociální transfery jdou sice správně k těm nejpotřebnějším, ale bohužel jdou také od rodin k bezdětným. Rodiče budou mít zase méně peněz - a přiznejme si, finance jsou jeden z faktorů, kvůli nimž lidé odkládají rodičovství a váží početí druhého či dokonce třetího dítěte. Demografický problém tak reforma v současném, nehotovém stavu neřeší, ale prohlubuje. Jediné, co ze zohlednění rodičovství v důchodovém systému zbylo, je zápočet příjmu za dobu péče o dítě do 4 let, ze kterého se vypočítává důchod. To je jediný faktor, který pomůže rodičům - byť jen jednomu z nich.
* LN Když dnes lidé protestují proti vyšší DPH či opt-outu, říkám jim: neposlouchali jste před volbami předáky, nečetli jste programy. Nečas s Kalouskem jen dělají to, co slíbili a říkali před volbami. Ale vy jste o žádném vyšším důchodu či nižším pojistném pro rodiče nemluvili.
Není to úplně pravda. Věci veřejné plánovaly „opt-out za dítě“ - tedy že rodič si dá na stranu ke svému důchodu část prostředků, které dosud posílal do státního systému. Což kombinuje slevu (vyvedení) s bonifikací (vyšším důchodem).
* LN Nepřipadá vám, že si jako významně menší strana vynucujte na partnerech příliš velké ústupky?
Určitě ne. Věci veřejné vůbec nejsou nadšené z opt-outu. Zejména ale nejsem vůbec nadšen z takzvaného snižování nákladů vedlejší ceny práce. Fakt, že poklesnou odvody placené zaměstnavateli a v systému ubude 24 miliard ročně, považuji za velmi nešťastný - ale respektujeme požadavky partnerů. Ti si již vymohli zvýšení daní o 58 miliard, vyčlenění 20 z nich na opt-out, 24 na snížení ceny práce, snížení nově vyměřovaných důchodů o 3 %. My jsme horko těžko zabránili povinnému opt-outu za 40 miliard ročně, uhájili jsme základní potraviny ve snížené sazbě DPH a vybojovali alespoň částečné kompenzace ve výši 10 miliard korun pro důchodce a rodiny s dětmi. Ještě pořád máte pocit, že chceme moc? Naopak, pokud by ani toto opatření pro lidi nebylo možno v koalici prosadit, je to důvod přehodnotit postoj k tomu, co požadují koaliční partneři.
* LN Ale náklady práce máme opravdu vysoké, což ovlivňuje množství přicházejících investic i zaměstnanost.
To se říká, ale čísla to kupodivu nedokazují. Těžko najdete podnikatele, který by kvůli poklesu pojištění o 1,8 procenta přijal nové zaměstnance. Kdyby to pro něj bylo tak klíčové, vyjedná si se zaměstnancem o 400 Kč nižší hrubou mzdu. A stejně tak když si uděláte mezinárodní srovnání, v posledních deseti letech nenajdete průkaznou korelaci mezi snižováním ceny práce a poklesem nezaměstnanosti.
* LN Není ten celý problém hlubší? Teď se neustále bavíme o procentech, zda 3 + 2 nebo 4 + 2, ale potíž je v tom, že jsme dali plnou vládu nad svým stářím státu?
Když se celá vesnice musela postarat o své staré, tak to byl problém, který v daném místě a čase nějak zvládla. Společnost se posouvá od individuální odpovědnosti ke sdílení rizik. To se bohužel děje všude, nejen v důchodech. Možná že jednou budeme platit část daní „celému světu“ a „celý svět“ bude řešit lokální průšvihy.
***
Představujeme Pavel Rusý (* 1964) je „véčkař v pozadí“. Vystudoval matematickou statistiku na Univerzitě Karlově. V letech 1989-1991 pracoval ve Výzkumném ústavu energetickém, „počítal“ takové libůstky jako vzdušný transport emisí či řídící procesy v jaderné elektrárně Temelín. V roce 1992 nastoupil do agentury GfK jako specialista na zpracování dat. Od loňska spolupracuje s Věcmi veřejnými, je jejich oficiálním „zmocněným nezávislým expertem“ pro důchodovou reformu.
Není přece možné, aby někdo investoval výchovou dětí obrovskou energii a peníze do zajištění klidného stáří všech a někdo jiný si užíval celého svého výdělku a na stará kolena pak žil z peněz dětí jiných
Kdo vychovává plátce do systému, zajistí v průměru dva a půl milionu korun na státní důchodový účet. A to mluvím jen o odvodech na starobní důchody, nikoli na daně, pojištění či invalidní důchody.
