Českou jedničkou je Pavel Hobza, profesor fyzikální chemie, jenž působí jak ve slavném Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, tak v novém olomouckém centru RCPTM při Univerzitě Palackého. Špičkový chemik se nedávno stal „stovkařem“, když v tzv. Hirschově indexu – poměřujícího míru citovanosti článků – dosáhl extrémní mety 100. To se povede ve vědě málokomu. V absolutních číslech má pak Hobza přes třicet tisíc citací!
Proč jsou citace důležité? „Citovanost je zrcadlem aktuálnosti vědeckého výzkumu. Kdybych studoval rozpustnost kuchyňské soli v závislosti na teplotě, nebyl bych asi nejcitovanějším vědcem v zemi. Moje nejcitovanější práce jsou i po desetiletí aktuální a jsou stále citovány jinými, takže je zřejmé, že jsme našli něco skutečně nového,“ řekl LN Hobza.
Dále vysvětluje pravidlo, že čím je objev zásadnější, tím více citací sklidí – a tato souvislost platí u všech jeho úspěšných prací. „Jen jeden příklad: nepravou vodíkovou vazbu jsme objevili už před více než dvaceti lety a příslušné práce jsou stále intenzivně citovány,“ vypráví Hobza, který ve svých 71 letech pamatuje, jak v dejvickém ústavu bádal i biochemik Antonín Holý, jehož nápady zlepšují životy milionů lidí. Citovanost je klíčová pro přírodní vědy, ale třeba společenské vědy sázejí též na knižní monografie, u nichž se vliv měří hůře.
