Česká filmová akademie nasadila do výběru snímků pro nominaci na Oscara film Protektor, vysvětlení bylo poněkud účelové – filmům z doby druhé světové války se za oceánem daří dobře. Na první pohled ta úvaha není úplně odpoutaná od reality.
Filmy o válce a holokaustu na Oscarech skutečně bodují, hlavně mají-li potenci udělat publiku při všem tom konečném řešení tak nějak dobře, povoluje se i smutno, musí ale být jaksi úhledné. Zdání však někdy může klamat. V udělování Oscarů pro zahraniční filmy není rozhodující atraktivita tématu nebo hollywoodskost zpracování. Je to váha disků, na nichž jsou ty snímky mezi hodnotitele distribuovány. Nominace totiž probíhá tak, že pověřený zřízenec s nimi vyleze na vrchol schodiště domu, jehož přesnou lokaci zná jenom úzký kroužek zasvěcených, a pak je hodí přes zábradlí. Ty filmy, které propadnou až do přízemí, postupují do další fáze výběru. Z hlediska udržení co nejpřímější letové křivky je proto váha zásadní.
Slovo k válce a Oscarům formuloval také Tomáš Vorel. „Film o holokaustu, to zní děsivě, toho bych se bál, točí to teď každej chytrák a chce za to Oscara od amerických židů. To je fraška,“ napsal na chatu Novinek.cz.
Rovný chlapík. Nebude podlézat americkým židům (odhaduju, že si je představuje s kilometr vysokým cylindrem a nosem jako skoba) filmem, dejme tomu, Jak ulovit Eichmanna. Nestojí o jejich pozlacené sošky, byť získat je by pro něj bylo sebesnazší. Místo toho oblaží roduvěrné Čechy snímkem Jak ulovit miliardáře. Žádná míra vděku není v takové situaci přehnaná.
Pokračující kanibalizace už použitých příběhů na „storky“ nové si vbrzku vyžádá zásadní inovaci v oblasti označování číslicemi. Začíná v tom totiž být maglajz. Plátna českých kin už za chvíli poctí film Halloween II.
Ta číslovka mě zarazila. Klasický vyvražďovák Halloween z roku 1978 má přece pokračování daleko víc. Vysvětlení jsem našel v přípisu distribuční společnosti – nový Halloween není devátým (nebo kolikátým) pokračováním Halloweenu původního, ale druhým dílem dva roky staré předělávky originálního filmu („dvojka remaku“). Vzhledem k tomu, že s podobnými terminologickými šmodrchanicemi se asi v budoucnu potkáme častěji, dovolím si učinit návrh – a doufám, že jsem první. Další pokračování filmů původních označovat číslicemi arabskými, dvojky a trojky nových verzí popisovat číslicemi římskými. V kinech by tak mohl pohodlně koexistovat Halloween 11 a Halloween III a publikum by bylo zorientováno, vědělo by, která bije, v případě Halloweenu spíše bodá.
