Na přelomu tisíciletí začaly vyučovat takzvané ekologické řízení („eco-drivinig“) ve většině západních zemí i autoškoly. Hospodárná jízda se tak stala předmětem primárního výcviku řidičů. Zásluhu na tom měl především postoj společnosti, která má zájem o zlepšování životního prostředí a efektivní využívání zdrojů.
Situace u nás je poměrně odlišná. O hospodárné či ekologické jízdě se začíná mluvit teprve v posledních letech. Před revolucí se zde výcviku řidičských dovedností věnoval Svazarm, který sdružoval jednotlivé autoškoly i autokluby. Po revoluci tato organizace ve své masové podobě zanikla. Některé autoškoly však převzaly její metodiku, podle níž se na řadě míst učí i v současnosti. Jednotný přístup Svazarmu se tak odráží na kvalitě řidičů a tím i na silničním provozu v naší republice. Hospodárné řízení přitom neznamená jen šetrnější přístup k životnímu prostředí, ale šetří i řidičovu peněženku a přispívá k větší bezpečnosti na silnicích. Na to by měla slyšet většina řidičů. „Pokud začneme všichni u sebe, výsledky se dostaví velmi rychle, nebude nás to stát téměř nic a efektivita takové změny bude vysoká. O trvalé udržitelnosti nemluvě. Toho nikdy žádný příkaz shora nedocílí,“ říká Jiří Čumpalík ze společnosti CE Solutions, která připravuje projekt ECODrive. „Našimi nejspokojenějšími klienty jsou firmy, které si uvědomují potenciál úspor. Ten samozřejmě nespočívá jen ve snížené spotřebě paliva, ale i v nákladech na údržbu, ve spokojenosti řidičů, v nízké nehodovosti, lepších sazbách za pojištění a tak dále.“
Stát může trend hospodárného ježdění podpořit podle Čumpalíka tím, že se bude soustředit na údržbu kvality silnic a na přísný dohled nad výcvikem řidičů v autoškolách.
