Při epidemii chřipky slouží všichni nakažení jako inkubátory miliard virů. Naše buňky v sobě vir množí tak dlouho, až puknou a viry se vydají kolonizovat další buňky. Proto se nákaza šíří rychle.
Jednou z možných obran je vakcína. Předává imunitní obraně těla něco jako popis hledaných pachatelů, virů. Buňky imunitní obrany podle něj dokáží útočníka rozeznat a zneškodnit. Pokud by to nedovedly, organismus je brzy zachvácen virovou nákazou a zahyne.
Vědci se obávají, že se dříve nebo později objeví virus, proti kterému se nebudeme umět bránit. Způsobí pandemii a ta bude mít na civilizaci podobný dopad jako morové rány ve středověku.
Problém současné - tradiční technologie - výroby vakcín spočívá v její časové náročnosti a komplikovanosti. „Chřipkový virus se množí na kuřecích embryích,“ vysvětluje profesor Jaroslav Petr z České zemědělské univerzity v Praze. Je potřeba obrovské množství kvalitních sterilních slepičích vajec. Musí se pracovat v laboratořích, které jsou proti úniku viru velmi důkladně zabezpečeny, a práci zvládne jenom špičkový odborník.
„Kdyby dnes propukla pandemie nového typu chřipky, je spočítáno, že za devět měsíců bychom tradiční technologií připravili sedm set milionů dávek,“ poznamenává profesor Petr. To je hodně, ale lidí je na Zemi devětkrát víc. Navíc za devět měsíců by chřipka zcela jistě napáchala obrovské škody.
Proto vědci vyvíjejí zcela nové typy vakcín. Jednou z možností je takzvaná adjuvans. „Jde o látku, která se přidá k vakcíně - a ta potom stimuluje imunitní systém mnohem silněji. Proto kýženého efektu dosáhneme s menším množstvím očkovací látky,“ vysvětluje Jaroslav Petr. Adjuvans je trikem, o kterém se ví už zhruba sto let. Právě nyní se ale vyvíjejí nové metody pro jeho účinné využití v boji s chřipkou.
Druhý trik spočívá v tom, že k výrobě vakcíny nepotřebujeme celý virus. Dnes existují očkovací látky, které používají jen některé povrchové bílkoviny viru. Odborníci tedy pracují jen s virovou „uniformou“. Podle ní imunitní systém pozná, že se blíží cizáci a hrozí invaze. S nadsázkou řečeno: nemusí přijít voják, stačí jeho šaty navlečené na figuríně.
Tato metoda má podle Jaroslava Petra hned několik výhod: „Nepotřebujete slepičí vejce, nepoužíváme živý virus, takže nehrozí jeho útěk a vznik pandemie, v laboratoři nemusí pracovat špičkoví odborníci s nejlepšími dostupnými technologiemi.“ Vývoj očkovací látky tak může probíhat i v zemích jako Vietnam či Thajsko, kde je riziko propuknutí epidemie vysoké. Používané zařízení lze navíc naložit do letadla a převézt na místo, kde ho potřebujeme. Během krátké doby se tak může rozběhnout výroba 500 milionů dávek vakcíny týdně, což je ve srovnání s devíti měsíci u tradiční očkovací látky úžasné zkrácení. „Pak bychom mohli očkovat přímo v ohnisku epidemie a zadusit ji tak v samém počátku,“ poznamenává profesor Petr.
Pokud se potvrdí pesimistické předpovědi odborníků, podle kterých lidstvo dříve nebo později bude čelit pandemii nového neznámého viru, budou tyto technologie velmi potřebné. Jaké následky by případná pandemie měla, o tom si můžeme udělat obrázek srovnáním s takzvaně obyčejnou chřipkou. Už ta je relativně častou příčinou smrti. Připadají na ni asi dvě procenta všech úmrtí.
Jen ve Spojených státech zemřelo za deset let (od roku 1990 do roku 1999) na obyčejnou chřipku 36 tisíc lidí. Na celém světě jí ročně podlehne 90 až 120 tisíc osob. Některé odhady mluví až o půl milionu obětí.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo.
Text zkrátila redakce Lidových novin.
