Americký prezident Barack Obama včera převzal Nobelovu cenu míru. Stalo se tak jen týden poté, co rozhodl o vyslání dalších 30 tisíc vojáků do Afghánistánu.
Během proslovu obhajoval smysl válek a uznal, že by si ocenění zasloužili jiní možná mnohem více než on.
OSLO/PRAHA „Přijímám toto ocenění s obrovskou pokorou,“ řekl hned na začátku projevu Obama. Vzápětí ale také přiznal, že si sám není touto poctou zcela jistý. „Ve srovnání s některými giganty historie, kteří tuto cenu dostali, jako byl Schweitzer a King, Marshall a Mandela, jsou moje úspěchy mizivé,“ připustil před sálem plným významných osobností. Navíc si je prý vědom toho, že je „velitelem armády státu, který je uprostřed dvou válek“. Války jsou ale podle něj za jistých okolností nezbytné proto, aby byl nastolen mír.
Na radnici norské metropole dorazily stovky hostů, aby byly svědky udělení Nobelovy ceny za mír prvnímu afroamerickému prezidentovi Spojených států. Sám hlavní aktér se chtěl slavnostnímu aktu nejdříve vyhnout a převzít ocenění „v tichosti“. Nakonec ale od toho ustoupil. V rozhodování mu zřejmě pomohla i nelibost většiny Norů, která to označila za krajně neslušné. Po boku své manželky Michelle Obamové se ale ve vyzdobeném sále objevil téměř o hodinu později.
Bezpečnostní opatření jako za Jásira Arafata Stejně jako král Harald V. s chotí Sonjou a dalšími členy královské rodiny i Obama pro vstup na radnici musel použít jiný vchod než všichni ostatní. To vše z přísných bezpečnostních důvodů - prý největších v celé historii udílení cen. Podobná opatření naposledy provázela předávání ceny míru palestinskému vůdci Jásiru Arafatovi a jeho izraelským protějškům Jicchakemu Rabinemu a Šimonovi Peresovi. Samotný ceremoniál začal příchodem laureáta, královské rodiny a členů Nobelova výboru. Po prvním hudebním vystoupení se ujal slova předseda výboru Thorbjörn Jagland, který zopakoval důvody, proč komise ocenila amerického prezidenta. Zdůraznil především „mimořádné úsilí o posílení demokracie a mezinárodní spolupráce“. Stejně tak vyzdvihl i jeho vstřícnost vůči muslimskému světu a snahy o zbavení světa jaderných zbraní. „Je inspirací pro svět,“ dodal Jagland s tím, že „je to příležitost, jak ideje prezidenta Obamy podpořit“. Laureát v tu chvíli jen souhlasně přikyvoval a polohlasně děkoval za potlesk v sále.
I ve válce dodržovat pravidla Potom už dostal prostor na svou děkovnou řeč sám Barack Obama. Přiznal, že je teprve na začátku své cesty a že jsou jeho zásluhy zatím mizivé. „Na rozdíl od milionů odvážných lidí, kteří by měli dostat tuto cenu,“ řekl hned ze začátku proslovu. Na adresu těch, kteří kritizovali spojení ceny míru a vedení války americkými vojsky, odpověděl: „Jedna z těchto válek je už na ústupu. Druhá je konfliktem, který Amerika nevyhledávala. Je válkou, ve které při nás stojí dalších 43 států, včetně Norska, ve snaze bránit se.“ „Při vedení války se ale musí respektovat určitá pravidla, jako je zákaz mučení. Proto jsem usiloval o uzavření Guantánáma.“
Zdůraznil, že si je vědom, že je „zodpovědný za umisťování tisíce Američanů v dalekých zemích, přičemž někteří z nich budou zabiti a někteří zabíjejí“. Zároveň ale obhajoval válku jako takovou. Pokud je tedy „spravedlivá“, jako poslední instance pro nastolení míru. „Válka je někdy nezbytná,“ prohlásil Obama. „Nesnažíme se vnucovat naší vůli, udělali jsme to z vlastního zájmu pro naše děti, aby žily v bezpečí a míru. Amerika samotná ale mír zajistit nedokáže,“ dodal.
***
Předchůdci V celé historii udílení Nobelovy ceny míru ji získali zatím čtyři prezidenti Spojených států. V roce 1906 byl jako první oceněn Theodore Roosevelt. Druhým laureátem byl v roce 1919 Woodrow Wilson. Dalším oceněným se stal až v roce 2002 Jimmy Carter. Zatím posledním vyznamenaným prezidentem je Barack Obama.
Ve srovnání s některými giganty historie, kteří také získali toto ocenění... jsou moje úspěchy mizivé
Chápu, že válka není populární. Ale zároveň vím toto: samotná víra v mír jen málokdy stačí k jeho dosažení.
Jsem zodpovědný za vyslání tisíců Američanů k boji do dalekých zemí. Někteří budou zabiti, jiní zabijí.
Amerika se nikdy nezřekne odpovědnosti za celosvětovou bezpečnost. Ale sama nic nezmůže.
