Nemyšlení je věc, která by člověku měla jít jaksi sama. Možná je to ale mylná představa. Dokázat přenést na publikum radost z vypnutí mozku totiž zjevně vyžaduje jakýsi specifický talent.
Režisérovi Patrickovi Lussierovi se to ve filmu Drive Angry 3D zrovna nepodařilo. Ingredience se přitom zdají být na místě a použity v dostatečně hojné míře - motory silných vozů řvou, krev cáká na zdi, lepé krásky odkládají beztak sporé oblečení ještě dřív, než o to jsou požádány. Snímku ale chybí ta správně připitomělá lehkost, nonšalantní neumětelství, jež mohou povýšit demenci prostou v demenci okřídlenou, schopnou diváka odnést do vyšších sfér radostné retardace. Aby se tak stalo, je na straně zřejmě nutná jistá lhostejnost nebo alespoň schopnost důkladně zamaskovat vlastní ambici. Ta je v Lussierově filmu ovšem znatelná - ke škodě výsledku.
Drive Angry 3D by asi šlo označit za retro béčko usilovně se snažící strefit se do ducha (dá-li se to tak říct) půlnoční filmové zábavy v amerických drive-in kinech sedmdesátých let. Nicolas Cage ujel z pekla, aby na zemi srovnal do latě bandu krvelačných satanistů, kteří mají v plánu vypustit do světa ďábla během rituálu, při němž bude obětováno mimino. Hrdina nesouhlasí, nejenom principielně - vůči unesenému nemluvněti cítí jistý dluh. Je odhodlán zasáhnout, než bude pozdě, pomocnou ruku mu podá vnadná Piper (Amber Heardová). Nemají to ale jednoduché, kromě sekty situaci komplikuje ještě jakýsi nadpřirozený a bojových umění znalý Účetní (William Fichtner) a říčné servírky, jež se na hrdinu (jmenuje se mimochodem, mrk mrk, John Milton) vrhají, a které se mu daří odrážet s úspěchy jen střídavými. Po několika desítkách minut intenzivního dupání na plyn, palby ze zbraní původu pozemského i zásvětního a souvisejících činností je opět nastolena rovnováha.
Nicolas Cage staví na své pověsti jurodivé hvězdy, pro niž žádná předloha není dost hloupá na to, aby ho odradila. V Drive Angry 3D je celkem stylový, mezi všemi těmi silnými stroji ale působí, jako kdyby hrál na půl plynu (Amber Heardová a William Fichtner v tom ohledu obstojí lépe). Celý Lussierův snímek trpí absencí (nebo alespoň nedostatečnou přítomností) odvázanosti, ujeté radosti. Je to spíš obstojně zvládnuté stylistické cvičení, které ale bez té základní nosné emoce nedává moc smysl. Ani jako provinilé potěšení, ani jako dílo, nad nímž by se člověk mohl ze srdce pohoršit. Snad jen scéna, v níž se satanisté vyzbrojí součástmi rustikální výzdoby motelové restaurace, zarezonovala trochu hlouběji. Vždycky mě ty motyky na zdech štvaly. Teď alespoň vím proč.
***
Drive Angry 3D
USA 2010 Režie: Patrick Lussier Hrají: Nicolas Cage, Amber Heardová, William Fichtner a další Premiéra 3. 3.
