Věčný tulák Šňupálek

V dobách, kdy jsem ještě uměl mít hrdinu či hrdinku, obdivoval jsem protopunkerku Pipi Punčochatou, své ošlapané boty ale otiskl hluboko do mé dětské čtenářské duše Šňupálek - věčný tulák z knih o muminech od Tove Janssonové, který vždy na podzim odchází na jih, ale na jaře se vrací do muminího údolí. Když s kamarády putuje v horách, neváhá svrhnout většinu zavazadel do propasti: „Je to dobrý stan. Musíme se však chránit před nadměrnou náklonností k majetku. Klidně ho zahoď. A pánev na lívance taky!“ Co by však nikdy neodhodil, je foukací harmonika, fajfka a starý zelený klobouk. Muminek mu nabízí krásný černý cylindr, který našel, a Šňupálek odpoví: „Kdepak. Je moc nový.“ Vedle sympatické, ale přece jen v lecčems malinko měšťácké rodiny muminů zosobňuje Šňupálek sepjetí s divokou přírodou, svobodu a nezávislost, ale i zvláštně samorostlé vědomí toho, co je opravdu důležité. Když jsem po mnoha letech kvůli tomuto sloupku znovu nahlédl do knih o muminech, překvapilo mě, kolik v nich zůstává humoru. A jak moc jsou po více než dvaceti letech hluboké stopy oněch bot.