Tiňta byla Dvořákova skautská přezdívka a nikdy se jí nevzdal: „Skauting mi dal to hlavní: řád a sebeovládání. Slíbil jsem, že budu statečný, poctivý, a snažím se to zachovávat až do konce svého života. Myslím, že kdyby dnešní mladí kněží měli aspoň nějakou skautskou výchovu, tak by byli otužilejší.“ V jeho rozhovoru s Janem Mazancem, nazvaném Čím to je, že jste tak klidný?, se lze na vlastní oči přesvědčit, jak často tu statečnost a otužilost v životě potřeboval. Stačí připomenout jen ta nejkrušnější zastavení: totální nasazení v Linci, zatčení v roce 1949 za napomáhání k útěkům za hranice, odvod k PTP o dva roky později, další zatčení v roce 1953 provázené brutálními výslechy (Ruzyně) a následné odsouzení k sedmi letům vězení, krátký pobyt ve Valdicích v roce 1954 a dalších pět let v uranových dolech ve Rtyni... A stačí si přečíst Dvořákovo lakonické vysvětlení, jak to všechno přestál, a je tu první důvod, proč tenhle kněz působil na lidi jak magnet: „Dostat se ze srabu není lehké, ale můžeš si říct: Mohli jiní, mohly jiné, pročpak ty ne, Augustine? To si říkal svatý Augustin, který byl pěkný hajzlík, ale chtěl se z toho dostat.“
Mazancovi se podařilo něco, co se ve většině knižních rozhovorů ne a ne povést: tím, že se nevnucuje zbytečně důvtipnými a úlisnými otázkami, ale ponechává režii v rukou duchem i slovem suverénnějšího Václava Dvořáka, zajistil své knize širší čtenářské publikum, než jsou osobně zainteresovaní katolíci. Sám Dvořák se v závěru knihy vyznává z obavy, aby jeho vzpomínky nepůsobily jako dobrodružné čtivo a aby výbušné postřehy („Prestiž kněží klesá a do semináře nebo kláštera jde čím dál míň kluků. K čemu by se tam také hlásili, když touží po tvůrčím životě, chtějí se rozmáchnout v práci i vzdělání? Svět jim dává tolik příležitostí a církev má zavřená vrata.“ - „Církev dělá monstrakce, obří setkání, konference a semináře, ale otevřené, hluboké vztahy v lásce a důvěře a pochopení v ní málokdy najdeš.“) nepřekryly to podstatné, co chtěl říct: „Je na té knížce vidět, že jsi novinář. Hledáš chyby a rád chytáš ostrou kritiku. Párkrát jsi mne k ní dostal. Je dost věcí, které vidím kriticky, ale v podstatě patřím mezi dělníky, kteří chtějí něco postavit...“ Ale nic takového nehrozí, protože jeho řeč je jasná, a i když mladším generacím vždycky unikne spousta souvislostí, jeho poselství se tím neponičí. „O modlitbě jsme mluvili málo a o té největší vlastně vůbec ne. Lidi budou celí vedle, jak jsme sloužili v kriminále. Ale o spojení s Kristem, o tom, jak jsem skrze své zážitky pozvolna chápal, co se to dělo na Zelený čtvrtek, nepadlo ani slovo. Nezačnu o tom teď psát, je to hrozně intimní... Rád bych ale řekl, jak jsem byl u oltáře šťastný a cítil se bezpečný, protože to je bod, od kterého se všechno odvíjí. A nikdo s ním nepohne.“
***
VYŠLO ČESKY
Čím to je, že jste tak klidný?
Václav Dvořák -
Jan Mazanec
Karmelitánské
nakladatelství
Kostelní Vydří
2008.
189 stran.
