Nikolaj Vasiljevič Gogol napsal pouhé tři hry, ale Revizorem a Ženitbou navždy vstoupil do dějin světového dramatu. Třetí titul, Hráči, se sice zmiňuje často jen okrajově, ale na naše scény se jistě hlavně díky legendární inscenaci Činoherního klubu vrací poměrně často. Na první pohled Hráči nevypadají jako kritická komedie vypovídající o společenských problémech doby, ve skutečnosti však míří dál než k pouhé zábavné hříčce o jednom velkém podrazu.
Myši a štěnice Režisér Petr Svojtka také nevynechal žádnou příležitost k rozehrání mnoha vtipných situací včetně zábavných triků falešných hráčů, ale především se mu podařilo bez jakýchkoliv aktualizací dokázat, že Gogolův text bez problémů míří do živého i dnes. I když se inscenace tváří jako zcela realistická, ve skutečnosti je právě z této podoby stále nenásilně vysouvaná.
Už scéna, která přímo hmatatelně odpuzuje svou ošoupaností a špinavostí, nezapírá ani přes reálný nábytek svou kulisovitost. Hotelový číšník Alexej (Jan Meduna) okázale vyklepává z postele štěnice, zabíjí myš a schovává ji pod slamník. Hlavní hrdina Icharev přichází v dobovém kostýmu, ale jeho elegance je až dandyovsky přehnaná. Trio jeho hráčských souputníků je přesně vizuálně charakterizováno, ale stejně jako Glov Zdeňka Duška nebo Zamuchryškin Jana Szymika představuje tak dokonalý prototyp dané postavy, že působí až komicky. Neznamená to však, že jsou karikováni. Tomu brání už jejich vášeň pro hru, která ovšem nemusí vždycky znamenat jen karban.
Z drobných karetních triků, pitek a klábosení se pomalu rozvíjí příběh velkého podvodu s mnoha zvraty, který je sám o sobě divadlem s navenek věrohodnými aktéry. Pokud Icharev považuje svoje obehrávání nevinných obětí za umění, je to svým způsobem ještě pochopitelné. Do svého „oboru“ investoval tolik času a námahy, aby ho dovedl k dokonalosti. Karban je pro něj vášeň, a když předvádí své poznamenané karty, dostává se jeho představitel Michal Dlouhý skoro do transu. Je to téměř mysteriózní okamžik, blízký dílu jiného ruského klasika, Čechovově Pikové dámě. Jeho místní kolegové proti němu působí jako naivní amatéři, kteří se najednou setkali se skutečným mistrem. Není tedy divu, že povedená partička uzavře nerozborné přátelství, samozřejmě za účelem oškubat movitého hosta. Monolitní úředník Nebyl by to ale Gogol, aby děj nerozvinul do dalších peripetií, v nichž se postavy i situace proměňují a oscilace mezi skutečností a zdáním nabývá další rozměr. Režisér Petr Svojtka všechno, co text nabízí, pečlivě rozehrává, zdánlivě použije superreálný detail, ale vlastně jím jen podtrhne groteskní polohu hry. Komické momenty zde nejsou samoúčelné, vycházejí z konkrétního jednání a proměňujících se vztahů. Vrcholem je scéna korumpování státního úředníka, jehož Jan Szymik hraje s monolitní neústupností, která roztaje až s příslušným obolem. I když režisér samozřejmě těží z tradičních schémat děl o velkých podrazech, nezůstává jen u příběhu o tom, jak jeden podvodník byl podveden dalšími ještě většími podvodníky.
V závěru, kdy je Icharev připraven o vše, je rozebrána i scéna, takže jeho trpký závěrečný monolog zaznívá mimo konkrétní čas a prostor. Mění se tak v nelíbivý obraz našeho světa, v němž vyhrává ten, kdo jde zcela bezskrupulózně za svým ziskem.
Inscenace Hráčů nikde neztrácí vnitřní dynamiku a napětí, na čemž mají zásluhu všichni interpreti. Icharev Michala Dlouhého je trochu nadřazeným a samolibým suverénem, který si je jistý svým mistrovstvím, ale je také do karet téměř zamilovaný. Život se mu proměnil ve hru a naopak. Tím tvrdší je jeho pád, přijde o víc než o své peníze. Jeho protivník Utěšitel je v podání Vasila Fridricha navenek dobráckým, poklonkujícím outsiderem, ve skutečnosti však velmi racionálním manipulátorem. Pod jeho taktovkou hrají jako z partesu i všichni jeho kumpáni. Užvaněný Švochněv Aleše Procházky, neohrabaný Krugel Lukáše Jurka, patriarchální Glov Zdeňka Duška i zdánlivý prosťáček Glov mladší Martina Písaříka.
HODNOCENÍ LN ***** N. V. Gogol: Hráči
Překlad: Leoš Suchařípa Režie: Petr Svojtka Scéna: Ondřej Nekvasil Kostýmy: Michaela Červenková Hudba: Martin Horáček Divadlo Rokoko Premiéra 21. 8. a 15. 9. 2008
Karban je pro Ichareva vášeň, a když předvádí své poznamenané karty, dostává se jeho představitel Michal Dlouhý skoro do transu
