Donedávna si na skikrosařských tratích se soupeři pohrával víceméně jak chtěl. Tomáš Kraus (37) si stihl dojet pro dva tituly mistra světa a pro čtyři výhry v celkové klasifikaci Světového poháru. V posledních dvou letech ale na něj zůstala vždy „jen“ sedmá příčka.
* LN Prvního vítězství v sezoně jste se dočkal až minulý týden coby host novinářských závodů RWE KSN Cup v Harrachově... Jaké to bylo - konečně zase vyhrát?
(směje se) Tak na tuhle otázku je těžké odpovědět... Ve druhé polovině sezony ale už moje výkony byly dobré. A že mně nevyšla ani jedna výhra? V téhle době už je skutečně hodně těžké ve světě dominovat.
* LN Před sezonou jste připustil, že po olympiádě budete asi vnímat menší motivaci. I tenhle fakt mohl ovlivnit výsledky?
Říkal jsem ale také, že bych chtěl něco vyhrát. Na pódiích jsem stál při Světových pohárech dvakrát a připouštím, že bych jich bral víc. Na druhou stranu jsem ale z posledních šesti závodů čtyřikrát postoupil do finále. Což bylo strašně důležité. I proto, že především noví soupeři začali cítit respekt, když se ocitli se mnou v jedné jízdě.
* LN Jak moc ovlivňuje výkony ve skikrosu zmíněný respekt?
Hodně. Když se postavíte na start a někdo si řekne, mám tam tohohle, tohohle a támhletoho, to je v klidu, tak je strašně těžké proti němu závodit. Když ale ostatní cítí, že se mnou budou mít problém, tak vás pak na trati čeká poloviční námaha. Hlavně na začátku sezony jsem si všiml, že zejména lyžaři, kteří už nezažili sérii mých vítězství, respekt necítili. Proto je moc důležité, že jsem si ho vybojoval zpátky.
* LN K další sezoně budete přistupovat stejně jako k té skončené? Tedy bez maximalistických cílů?
Další sezona by měla ještě proběhnout v jakémsi úspornějším režimu. V duchu pořád doufám, že se na další olympiádu ještě podívám, a je mi zároveň jasné, že všechny sezony bych už nezvládl ve stoprocentním nasazení a vrcholné formě. Často sice cítím, že vyhrát můžu, zároveň ale i vnímám, že není důležité skončit v každém závodě na pódiu. Ono se tohle těžko popisuje, ale člověk se v dané situaci trochu uvolní a pak může olympijským cyklem projít celkem v pohodě.
* LN Především po olympiádě se ve skikrosu objevilo dost nových tváří. Nevytratily se s jejich nástupem trochu úcta a gentlemanství?
Spíše bych řekl, že když cosi udělají, není v tom úmysl. Když chce člověk vyhrát, musí jet na hranici rizika. V tu chvíli lze těžko myslet na to, že se něco nesmí udělat, protože vás to pak může přibrzdit.
* LN Jak vaše výkony ovlivňuje vašich 37 let? Využíváte čím dál větších zkušeností, anebo člověk začíná ztrácet rychlost?
Když bych byl pomalejší než dřív a zároveň dvakrát zkušenější, tak mi to už zřejmě nepomůže... Já jsem hlavně rád, že se zase začínám hrabat zpátky na dřívější pozice. Mám pořád pocit, že můžu bojovat o první místo, zároveň ale moc dobře vím, že záruka, že zase začnu vítězit, neexistuje.
* LN Přestože jste se v závěru sezony opět začal prosazovat, vaše dominance z let 2005-2009 je přece jen pryč. Je pro vás hodně složité smířit se s danou realitou?
Tak, teď se nad tímhle začínám zamýšlet víc než předtím, než jste se zeptal. A připouštím, že tohle zamyšlení mě baví. Když jste dominantní a pak už ne, to je ta nejhorší možná změna. Najednou vám připadá - tak a teď je po všem. Anebo nepřipadá, ale každopádně to tak nějak cítíte. Novináři začnou psát -tak, už to přišlo. Šlus. Na ulici se lidi začínají ptát: No, tak co? Budeš ještě jezdit? Já jsem ale celkem vytrvalý a pocit, že se zase deru nahoru, se mi líbí. Když jezdíte dvacátá místa, tak se touha vítězit zdá hrozně nereálná. Ale přitom stačí vyhrát třeba jeden dva závody, ostatním se zase rozklepou kolena, a vy jste rázem znovu nahoře...
Další sezona by měla ještě proběhnout v úspornějším režimu. Je mi jasné, že všechny sezony bych už nezvládl ve stoprocentním nasazení a vrcholné formě.
