VĚDNOHUBKY
S přibývajícími stožáry mobilních operátorů se šíří obavy, zda může mít záření vysílačů negativní dopady na lidský organismus. V Británii se lidé kvůli strachu o své zdraví dokonce stěhují z jejich blízkosti. Online vydání časopisu British Medical Journal zveřejnilo tento týden studii, která se zabývala otázkou, zda může mít blízkost vysílače v době těhotenství vliv na vznik rakoviny u malých dětí, jak se někteří lidé obávají.
Vědci z Imperial College London zkoumali data 1397 dětí do čtyř let, které trpí leukemií nebo mozkovým nádorem, a kontrolní skupiny zdravých dětí. Porovnali jejich adresy s rozmístěním vysílačů sítí mobilních operátorů. Žádnou souvislost mezi nemocí a blízkostí stožáru ovšem nenašli. John Bithell z Oxfordské univerzity v komentáři studie nabádá lékaře, aby pacienty ujišťovali, že se vysílačů nemusejí bát. Stres spojený se stěhováním by nenarozeným dětem mohl ublížit víc než rádiové vlny.
Lidský parazit veš šatní (Pediculus humanus humanus) se živí výhradně lidskou krví. Analýza jejího genomu, na níž se podílelo sedmdesát vědců z Evropy, USA, Austrálie a Jižní Koreje, ale odhalila, že si na naší krvi příliš nepochutnává: má desetkrát méně receptorů pro rozeznávání chutí a pachů než většina ostatního hmyzu. Výsledky zveřejnil časopis PNAS americké akademie věd. Vedle toho vědci přečetli také DNA bakterie Riesia, s níž žije veš v symbióze – bakterie pro ni vyrábí životně důležitý vitamin B5.
Veš šatní přenáší řadu chorob, například skvrnitý a epidemický tyfus nebo zákopovou horečkou. Žije v oblečení, takže se jí daří, když se lidé dlouho nepřevlékají – během válek, přírodních katastrof nebo u bezdomovců. V poslední době jsou vši stále odolnější vůči tradičním pesticidům. Podle vědců by klíčem k novým zbraním proti nim mohla být právě bakterie Riesia. Pokud se podaří najít antibiotika, která ji zahubí, zahynou zároveň i vši.
Astronomové poprvé zaznamenali vichřici na planetě obíhající kolem jiné hvězdy, než je naše Slunce. Informovali o tom tento týden v časopise Nature. Dalekohled VLT na Evropské jižní observatoři v Chile sledoval planetu HD209458b, která obíhá kolem hvězdy v souhvězdí Pegase, vzdálené od Země asi 150 světelných let. Jde o dobře známou planetu typu plynného obra, objevenou už v roce 1999. Má asi 60 procent hmoty našeho Jupiteru, ale je řidší, takže má 2,5krát větší objem. Nachází se také mnohem blíž u své hvězdy a oběhne ji za pouhého 3,5 pozemského dne. Na straně přivrácené ke hvězdě se ohřívá až na 1000 stupňů Celsia. Dalekohled zaznamenal mohutné proudění jedovatého oxidu uhelnatého z osvícené strany na chladnější, „noční“ polokouli. Jeho rychlost vědci odhadují na 5000 až 10 000 kilometrů za hodinu.
Při studiu planety astronomové dosáhli několika dalších primátů: jde o vůbec první exoplanetu, u níž se podařilo přímo změřit rychlost jejího pohybu. To také umožnilo přesně určit její hmotnost. Zároveň se podařilo změřit množství uhlíku: Je ho srovnatelné množství jako na Saturnu a Jupiteru, což naznačuje, že tato planeta vznikla stejným způsobem, říká hlavní autor studie Ignas Snellen z univerzity v Leidenu.
***
NEPŘEHLÉDNĚTE Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
