Pátá a poslední servisní mise k Hubbleovu dalekohledu, plánovaná na květen, má prodloužit jeho život o dalších několik let. Nejvýznamnější astronomický přístroj všech dob krouží kolem Země ve výšce 600 km už od roku 1990, vloni v srpnu „oslavil“ jubilejní stotisící oběh. Za dobu své existence pomohl astronomům k řadě důležitých objevů (blíže viz text Astronomie před a po Hubbleovi).
Životnost přístrojů se ale chýlí ke konci, takže americká kosmická agentura NASA stála před rozhodnutím: vyslat k němu ještě jeden raketoplán, jehož posádka přístroje opraví a vymění, nebo ho už ponechat jeho osudu?
Nakonec zvítězily hlasy podporující prodloužení jeho života, přestože jde o poměrně riskantní záležitost. Od havárie raketoplánu Columbia v roce 2003 létají tyto stroje jen na Mezinárodní kosmickou stanici. Pokud by se totiž při startu raketoplán poškodil, posádka může na stanici počkat, až pro ni přiletí další záchrana.
Astronauti v Columbii měli tu smůlu, že rovina jejich dráhy letu ani teoreticky neumožňovala se ke stanici přiblížit. Takže i kdyby si závady v izolaci kosmické lodi všimli včas, neměli žádnou možnost se zachránit.
„Situace při letu k Hubbleovu dalekohledu bude hodně podobná. I tentokrát poletí raketoplán po dráze, která mu neumožní přistát u stanice,“ vysvětluje Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd ČR. Zároveň s Atlantisem proto bude na vedlejší rampě pravděpodobně připraven raketoplán Endeavour, který by mohl kosmické trosečníky zachránit.
„Teoreticky se samozřejmě může stát, že se při startu poškodí také, ale přece jen je to méně pravděpodobné,“ říká Antonín Vítek. Posádka Atlantisu si s sebou ponese kyslík a vodík pro dýchání a výrobu elektřiny na měsíc, z toho polovinu zásob nesou speciální přídavné nádrže.
NASA původně naplánovala cestu ke slavnému přístroji na září loňského roku. Pár dní před startem se ale objevil nečekaný problém: dalekohled přestal na Zemi posílat data. Spojení se po několika dnech sice podařilo obnovit, ale start musel být odložen.
Program mise se rozšíří o výměnu záložní jednotky pro zpracování a přenos dat, kterou je zapotřebí nejprve otestovat. Zároveň se kvůli novému úkolu musí přeškolit posádka raketoplánu. Pokud už nepřibudou další technické potíže, odstartuje raketoplán z Mysu Canaveral nejdříve 12. května. Až se raketoplán přiblíží k dalekohledu, uchopí ho pomocí robotické paže a přitáhne si ho na pracovní plošinu.
Operace ve skafandru Astronauty čeká během jedenáctidenní mise pět výstupů do volného prostoru. Během nich vymění některé přístroje a nainstalují dva nové. Vybaví dalekohled například modernější širokoúhlou kamerou, která umožní ještě detailnější pohled do vzdálených končin vesmíru než dosud. Instalují také nový spektrograf, který dokáže zkoumat velice slabě zářící zdroje v ultrafialovém spektru.
Dále nahradí šestici gyroskopů, z nichž tři nyní nefungují. „Používají se k orientaci a stabilizaci dalekohledu v prostoru. Bez nich by se teleskop nemohl zaměřit na zkoumané objekty,“ uvádí Antonín Vítek. Důležitá je také výměna dosluhujících solárních panelů. Dalekohled totiž prolétá částí radiačních pásů, které degradují jejich účinnost. Kromě toho se astronauti pokusí vyměnit elektronické součásti dalších dvou přístrojů, které už vypověděly službu.
„Spíš než opravu přístrojů bude práce astronautů připomínat operaci mozku,“ poukazuje ředitel letu Tony Ceccacci v tiskovém prohlášení na náročnost mise.
Krom toho pohyb v neohrabaném skafandru a ve stavu beztíže není vůbec jednoduchý. Astronauti každý úkol trénovali v bazénu, kde jim voda alespoň částečně simuluje podmínky v kosmickém prostoru. Některé přístroje přitom mají velikost telefonní budky.
Před několika lety se uvažovalo o tom, že by místo lidí letěl kosmický dalekohled opravit speciální robot. NASA dokonce začala pracovat na jeho vývoji. Horní část „robonauta“ měla připomínat člověka, protože všechny úchyty na teleskopu mají tvar navržený speciálně pro lidské paže. Nakonec ale Američané od plánu ustoupili.
Pokračování na straně 26
Dokončení ze strany 25
„Vývoj jednorázového robota by trval nesmírně dlouho a byl by velice drahý. Komise ustanovená Národním výborem pro vědu nakonec došla k závěru, že poměr pravděpodobnosti úspěchu robotické mise a nákladů spojených s její realizací hovoří v její neprospěch,“ říká Antonín Vítek.
Česká báseň v kosmu Astronauty čeká vedle údržby dalekohledu několik vedlejších úkolů. Jedním z nich je natáčení kosmických výstupů na 3D kameru. Z jejich záběrů má vzniknout nový film o osudech dalekohledu pro kina IMAX. Za zmínku stojí také osobní balíček, který si s sebou poveze jeden z astronautů, Andrew Feustel. Obsahuje malé secesní vydání Nerudových Písní kosmických. Matka jeho ženy totiž pochází z Brna a Feustel se nabídl, že vezme do kosmu nějaký symbol České republiky. Oslovil Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově a jeho pracovníci vybrali právě tuto knihu.
Dalekohled by měl po instalaci a opravě všech přístrojů fungovat nejméně do roku 2014. Tou dobou se do kosmu vypraví jeho následovník, dalekohled Jamese Webba. Nejde o nástupce v pravém slova smyslu, protože na rozdíl od Hubblea, který pozoruje především ve viditelné části spektra s přesahem do daleké ultrafialové a blízké infračervené oblasti, má Webbův dalekohled pracovat převážně v infračerveném oboru. To umožní podívat se i skrz oblaka kosmického prachu, jež jsou ve viditelném světle neprůhledná.
A co se s Hubbleovým dalekohledem stane potom? Stejně jako všechna tělesa na nízkých oběžných drahách pomaličku klesá. Raketoplán ho během servisní mise vynese trochu výš, aby se v příštích letech nezřítil na Zemi. Jedním z úkolů astronautů je také připevnit k dalekohledu automatický stykovací systém. To umožní vyslat k němu v budoucnu malou bezpilotní loď, která se k němu přes tento systém připojí a navede ho do atmosféry. Tam slavný přístroj ukončí svůj život v plamenech.
***
Čekání na druhou mízu
A stínicí kryt dalekohledu B otvor, umožňující vstup světla, které zachytává primární zrcadlo o průměru 2,4 m C primární zrcadlo odráží světlo do sekundárního zrcadla D sekundární zrcadlo soustředí světlo a propouští jej do kamery E solární panely
Hubbleův dalekohled během svého osmnáctiletého života přinesl řadu přelomových objevů. Jeho životnost se ale chýlí ke konci. NASA k němu proto letos vyšle raketoplán, jehož posádka vymění baterie a některé přístroje. Tím prodlouží jeho život nejméně do roku 2014. Zároveň dalekohled získá nové instrumenty, které jeho výkon ještě zdokonalí. Start je naplánován na květen.
1 raketoplán Atlantis zachytí dalekohled pomocí robotické paže 2 astronauti instalují novou širokoúhlou kameru 3 nutná je výměna šesti gyroskopů, tři z nich nyní nefungují 4 dalším novým přístrojem bude spektrograf pro výzkum vzniku vesmíru 5 astronauti vymění elektroniku na dvou porouchaných přístrojích 6 výměny se dočká i jednotka pro zpracování a přenos dat 7 nově instalovaný stykovací systém umožní navést v budoucnu dalekohled do atmosféry připojením bezpilotní lodě
Americký astronom Edwin Hubble (1889-1953), jehož jméno nese kosmický dalekohled, objevil vztah mezi rychlostí, s jakou se vzdalují galaxie, a jejich vzdáleností. Jejich úměrnost vyjadřuje tzv. Hubbleova konstanta. Pomocí Hubbleova dalekohledu se ji podařilo zpřesnit a stanovit stáří vesmíru na 13,7 miliard let.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
