Snahu nového ministra školství Josefa Dobeše o účinné zkrocení drzých či agresivních školáků upřímně vítám. Ačkoli se moje děti učily či stále učí doma, vždy jsem stál na straně učitelů, když se dožadovali posílení svých pravomocí při zjednávání řádu, bez něhož není možné kvalitně učit, natož pak vychovávat. Učitelé by měli mít právo, nevystačí-li s preventivními prostředky, nevychované žáky trestat i jinak než jen opakovanými poznámkami do žákovské knížky. Pan ministr, coby bývalý vězeňský psycholog, by jistě nějaká účinná opatření navrhnout dokázal.
Škola by také měla mít právo zakázat dětem používání mobilů, a to nejen při vlastní výuce, jakož i předepsat, setká-li se to s kladným přijetím u většiny rodičů, když už ne školní uniformu, tak alespoň takovou formu oblékání, jež omezí nepřiměřenou soutěž v tom, co dražšího či výstřednějšího si kdo na sebe pověsí. Nebo, v teplejších měsících, z čeho všeho se dnešní pubescent vysvlékne. A bude-li to nezbytné, má mít škola možnost dítě z výuky vyřadit a odevzdat je do péče rodičům či nápravně-výchovným institucím.
Suma sumárum, navrhovaná smlouva mezi školou a rodiči, zvyšující odpovědnost rodičů za případné výstřelky jejich dětí, je krok správným směrem.
Nemravné suplování Ovšem pozor. Rostoucí požadavky na rodiče by měly být spravedlivě vyváženy posílením jejich práv. Mají-li být větší měrou zodpovědní za to, jak se jejich děti ve škole chovají, měli by mít i větší možnost spolurozhodovat o tom, jaká pravidla v dané škole platí a jak se v praxi aplikují. Přestože většina výchovných problémů má svůj základ v rodině, přesněji řečeno v její absenci, zásady, jež se uplatňují ve škole, mohou tyto problémy zmírnit nebo naopak posílit.
Uvedu příklad. V mnoha školách jsou v průběhu výuky, většinou během „suplování“, promítány dětem filmy. Moje zkušenost je taková, že výběr filmů není s rodiči konzultován. A tak mnozí rodiče učitelům vysvětlují, proč není vhodné, aby děti na základní či střední škole sledovaly scény plné nesmyslného násilí či sexu. Takový učitel či škola pak nemají právo svalovat vinu za mravní úpadek v dětských kolektivech na rodiče. Děti dočasně svěřené Myslí-li ministr Dobeš svoji iniciativu vážně, měl by zrušit doporučení MŠMT základním školám, aby do výuky zavedly tematizovanou sexuální výchovu. Materiály, jež ministerstvo školám rozeslalo, jsou koncipovány v duchu „sexuální revoluce“, odsunující model tradičního rodinného soužití a jeho mravních i společenských předpokladů na vedlejší kolej.
V této souvislosti je třeba zmínit obnovení činnosti Výboru na obranu rodičovských práv, jenž svůj nesouhlas se zavedením sexuální výchovy ve školách objasňuje těmito slovy: „Jsme skupina rodičů, kteří nechtějí dětem vysvětlovat,,že všechno je jinak, než se dověděly ve škole‘, jako to museli dělat rodiče v totalitě. Jsou mezi námi i učitelé, kteří nechtějí učit věci příčící se jejich svědomí. Chceme, aby dětem byly předávány doma i ve škole stejné a pravdivé informace, sloužící jejich dobru. Nechceme mlčet ke špatným vlivům, které se do škol vnucují přes vůli rodičů i učitelů. Rodiče a učitelé sdružení ve VORP vyznávají konzervativní hodnoty ověřené staletími. Nechtějí, aby se na základních školách vyučovaly různé ideologie a módní směry, které vnášejí do hlav dětí zmatek. Děti mají být vedeny ke slušnosti, sebeovládání a altruismu, k založení dobré a stabilní rodiny, ke zdravému vlastenectví a znalosti své kultury; ne k sexuálním,alternativám‘, genderu, militantnímu feminismu a multikulturalismu.“ Ať tedy školy a učitelé dostanou více prostoru k prosazení své výchovněvzdělávací autority, nesmí to však být na úkor přirozeného práva rodičů, kteří svoje děti školám pouze dočasně svěřují, aby jim napomohly při formování intelektuálně i morálně vyspělých osobností.
Zásady, jež se uplatňují ve škole, mohou výchovné problémy zmírnit, nebo naopak posílit
O autorovi| MICHAL SEMÍN, ředitel Institutu sv. Josefa
