* LN Myslíte si, že to, co se dělo kolem projektu knihovny, ovlivnilo zdravotní stav pana Kaplického?
Všichni se mě na to ptají, těžko říct, netroufám si na to jednoznačně odpovědět. Býval často záležitostmi kolem sebe deprimovaný, ale teď byl velmi šťastný, takže třeba organismus na tento stav reagoval kolapsem. Možná to byla kombinace všeho, jsou to spekulace, na to mohou odpovědět jedině lékaři. Nevím o tom, že by měl potíže se srdcem, ale jeho otec zemřel na infarkt.
* LN Architekti, kteří staví ve veřejném prostoru, se přece musí potýkat s kritikou. Musí mnohdy vyslechnout nekompetentní názory laiků a naučit se s tím zacházet. Máte i vy takové zkušenosti?
Jistě, tím procházíme všichni, jakmile se něco odlišuje a vyčnívá, hned veřejnost reaguje, kritizuje, zatímco normalita a banalita nikoho nepopouzí. Někdy jsou to ale hlouposti, které vůbec nemá smysl brát vážně a odeznějí, jindy se stává, že člověk musí bojovat od samého začátku projektu. Časem se ale naučíte s tím zacházet, ovládat se a osobně se do toho nepokládat. Může být stresující nebo spíše otravné, když máte dvanáct projektů a o polovinu z nich musíte takhle bojovat.
* LN Co říkáte myšlence sbírky na knihovnu a možnostem její stavby bez autora?
Sbírka je krásná akce, ale tolik miliard se takovým způsobem nedá sehnat. Podobná aktivita jednoduše nemůže nahradit zásadní státní investici. A pak jsou tu další vážné problémy. Tak jako děti zpravidla nedědí vlastnosti svých rodičů, tak ani případní následovníci v projektu nedodrží parametry toho původního - není to možné. Je otázka, jestli je možné takovou stavbu dokončit z jednoho návrhu. Zda by se někdo z jeho studia našel, kdo by toho byl schopen, aby interpretace byla autorovi důstojná. Bylo by třeba velkého nasazení a opatrnosti, aby nakonec nevznikla nějaká příšera.
* LN Základní plány, dispozice a řešení jsou připravené. Nejste přece jenom příliš skeptická ?
Ne, možná mi to budou vyčítat, ale při takovém projektu se na každém kroku dělají důležitá rozhodnutí a dělat je bez autora? Neumím si to představit. Není to bábovka, která se uhňácá, strčí do trouby a pak se čeká.
* LN Máte představu, co nyní bude s Future Systems?
Johan si firmu před nedávnem rozdělil se svou bývalou manželkou Amandou a nastěhoval se do nové kanceláře. O tom jsme spolu naposledy mluvili v neděli, těšil se na novou práci. Jinak jsem ale s nikým o budoucnosti jeho studia nehovořila, ani s Amandou, takže nevím. Netuším, co si kdo představuje, záleží také na jeho ženě Elišce a zaměstnancích -jak se dohodnou, jak budou chtít společně pokračovat.
* LN Jan Kaplický i vy jste se jako zkušení tvůrci vždy obklopovali mladými talentovanými lidmi. Každý to tak nedělá...
Ve svém životě jsem byla mnohokrát vděčná za své spolupracovníky. Talent a profesionalita jsou důležité, ale pro spolupráci v týmu je třeba uvažovat také o lidských kvalitách. Záleží na každém jedinci. Ověřila jsem si, že mladí lidé jsou vždycky přínosem.
* LN Za minulého režimu panoval model - jste mladí a nadějní, ale musíte čekat. Pak najednou člověk zjistil, že už je starý a beznadějný. Kdo dosáhl pozice, držel se jí, jak to šlo. I proto se lidé báli pustit si ke své práci mladší kolegy. Vy jste se nebáli, že vás zastíní?
Takový je přece život, že mladí zastíní staré. Můj dědeček si kdysi do svého deníku napsal - tátové jsou hloupí, mají však chytré syny. Prostě děti často bývají chytřejší než rodiče a my jim musíme pomáhat. Mám obrovskou radost ze svých studentů a jejich úspěchy mě nesmírně těší.
* LN Jak jste se poznala s Janem Kaplickým?
Byl kamarád Pavla Bobka, studoval o ročník výš než já, vídali jsme se na škole. Vzpomínám si, že poprvé jsme spolu diskutovali o architektuře na Silvestra roku 1960.
* LN Začali jste spolu hned chodit?
Kdepak. Až po deseti letech, to už jsme byli oba ve Velké Británii. Já tam oficiálně odešla na stáž před invazí, ale pak jsem se nemohla vrátit, úřady mi to znemožnily. On naopak emigroval po invazi a jednoho dne jsme se potkali na ulici v Londýně. Pak teprve jsme se sblížili.
*
Pokračování na straně 14
Viděl věci jinak - a narážel
Dokončení ze strany 13
* LN Žili jste spolu deset let, jistě jste ho poznala dokonale. Co pro něj bylo charakteristické?
Byl velice komplikovaná osobnost, což bylo samozřejmě dané tím, jak neobyčejný talent měl. Viděl věci jinak, a tak celý život narážel. Je to prosté: když většina lidí vidí všechno v černé barvě a pak přijde člověk, který to samé vidí červeně, nastane kontroverze. Přistupoval k životu s nedůvěrou a očekával negativní reakce. Ovšem na druhé straně miloval život a uměl se z něj těšit. Měl rád ženy, bylo mu dobře v jejich společnosti, miloval legraci, dobré jídlo, módu, těšilo ho, když si s někým povídal. Když musel čelit neporozumění, byl deprimovaný a uzavřel se do sebe.
* LN Jak jste spolu vycházeli jako kolegové v práci?
Několikrát jsme spolupracovali a nebylo to jednoduché, měli jsme rozdílné názory a museli se s tím nějak poprat. Ale můžu říct, že naše projekty vždy něčím vynikly.
* LN Na čem v poslední době pracoval?
Pokud vím, bylo to hlavně muzeum Maserati v Itálii, v Londýně projektoval dům a městský autobus. Jestli se bude realizovat, záleží na londýnském primátorovi a víme, jak to se starosty bývá. Tady v Česku pracoval hlavně na budějovickém „rejnokovi“ a dalším obytném domě. A samozřejmě stále se zabýval knihovnou.
* LN Věřil, že se nakonec podaří ji postavit?
Byl o tom přesvědčený. Tvrdil, že to vypadá pozitivně a že stavba má podporu části politické reprezentace. Prý jakmile se do toho dá sociální demokracie.
* LN Zdálo se mi, že byl k vůli knihovně ochoten udělat cokoliv...
Taky jsem měla ten dojem, byl připraven spojit se s čertem a ďáblem. Pořád se kvůli tomu radil s Jiřím Paroubkem.
* LN Zájmy politiků jsou jedna věc, ale reakce českých architektů druhá. Zaskočilo vás to, jak se chovali a jakou řevnivost předváděli?
Vnímám to jako dozvuky komunismu. Jejich závist a nepřejícnost byla nekonečná. V takové míře jsem těm jevům v Anglii odvykla. Opravdu tam není zvykem, aby jeden architekt na druhého žaloval a podezříval ho z nekalých úmyslů. Jistě že kolega může zastávat odmítavé stanovisko, ale takovéto jednání je děsivé. Stává se, že klienti se brání a odmítají radikální projekt zejména proto, že mají obavu ze vzrůstajících nákladů, ale takové napadání - ne, to nemá obdoby.
* LN Vedla jste ateliér na VŠUP v Praze. Proč jste odešla?
Vypršela mi smlouva a už se neobnovila. Nemůžu o tom mluvit, protože neznám přesně okolnosti. Je pravda, že jsem to špatně zvládala časově. Ovšem studenti mi strašně chybí. Měla jsem jich hodně a většina jich byla úspěšná. Doufám, že se u mě něco naučili.
* LN Obstojí ve světě?
Samozřejmě, jsou velmi talentovaní, a i když se to u nás tolik nesleduje, mnoho je jich venku a jsou žádaní.
* LN Objevila jste se také v klipu propagujícím české předsednictví EU. Co vás na tom zaujalo, proč jste přijala účinkování?
Ta slečna, která mě o to požádala, byla hrozně milá... Se mnou je to těžké, jak už jednou řeknu ano, nemám ve zvyku pak vycouvat. Neměla jsem moc představu, co to bude, ale kdybych tušila, že budu na billboardech, asi bych se toho nezúčastnila.
* LN Sledujete skandál kolem konceptu Davida Černého v Bruselu?
Něco jsem si přečetla v novinách. Má ohromnou reklamu a to byl jistě také záměr. No nevím, snesu každý humor, ale aby se státy zobrazovaly jako záchody...
* LN Vysvětloval, že když poprvé jako dítě přijel do Bulharska, překvapily ho tamější turecké záchody.
Jistě, ale snad už od té doby trochu povyrostl, ne?
* LN Jakou máme my Češi pověst v Anglii, jak nás tam vnímají?
Teď už je to v pořádku, většina obyvatel už myslím ví, že ležíme v Evropě a možná i dokáže určit polohu. Když jsem přijela, říkali mi, taky jsem byl/a na dovolené v Jugoslávii... Získali jsme určité renomé, možná že ti starší se zase rozpomněli. Za dobrou pověst můžeme ovšem poděkovat především Václavu Havlovi.
* LN Bylo pro vás těžké se tam etablovat?
Bylo, musela jsem překonávat nedůvěru. Ve Velké Británii zvlášť je důležité, jaké školy jste absolvovala. K lidem, kteří se tam dostali kolem roku 1968, Angličané cítili soustrast a sympatie, ale to se rychle onosí a pak už byl každý za sebe a musel se hodně snažit. A hodně pracovat, nic nebylo zadarmo, občanství jsem dostala až roce 1976.
* LN Jak jste se vlastně dozvěděla o náhlé smrti Jana Kaplického?
Zavolali mně ve středu večer a nejdřív jsem si opravdu myslela, že je to omyl nebo mystifikace, nemohla jsem tomu uvěřit. Po dalším telefonátu jsem pochopila, že to asi bude pravda. Zavolala jsem Zahu Hadid a řekla jí to a pak jeho bývalé ženě Amandě, s níž má syna, a která momentálně byla v Číně.
* LN A jeho čtrnáctiletý syn Josef už to ví?
Teď už ano. Pro něj to bude hodně těžké. Je v pubertě a odchod otce ho může poznamenat na celý život. Je to doba citových zmatků a zranitelnosti. Je mi ho moc líto. Měl to složité, rodiče se bolestně rozváděli a on v tom lítal. Johan ho miloval a byl na něj nesmírně pyšný.
* LN Když jste spolu žili, nepřemýšleli jste o tom, že byste se vzali?
Víte, že ne? Měla jsem za sebou jeden rozvod a ten mě dost zdeptal, manželství mně zhořklo tím, jak se mnou při tom operovali právníci. A to jsme se s manželem vlastně rozešli v dobrém. Už jsem se nikdy nechtěla vdát a myslím, že Johan taky ne.
* LN Proč jste se rozešli?
Byli jsme mladí a svět, do kterého jsme přišli, byl pro nás nový, objevovali jsme ho spolu a bylo to báječné. Postupně se ukázalo, že jsme oba dost rozdílné charaktery. Odstěhovala jsem se a zůstalo nám přátelství.
* LN V čem jste byli rozdílní?
On neměl společného s nikým nic než se sebou a se svým nadáním. Jsem jiná - zvyklá pokračovat ve všem logicky. U něj všechno bylo dané tím výjimečným talentem. Přesto nám nedělalo problém udržet v našem vztahu respekt.
* LN Nelitovala jste rozchodu?
Ne, byla jsem vděčná za strávená léta, vzájemně jsme si prospěli. A pak - nemívám ve zvyku zabývat se tím, co by bylo, kdyby...
* LN A v životě vůbec?
Měla jsem zvláštní výchovu: maminka byla bytostná pesimistka, tatínek bytostný optimista. A tak jsem nikdy neplakala nad rozlitým mlékem, věděla jsem, že je třeba ho utřít a jít dál. Brečet nad tím, co jsem pokazila, nemá smysl, nic se tím nevyřeší. Daleko víc mě zajímá, jak na to, aby to zítra bylo lepší než dnes.
První reakce exmanželky Jan Kaplický byl vzácným talentem a inspirací pro každého, kdo se s ním setkal. Uvedla to včera Kaplického první žena Amanda Leveteová. „Je to zdrcující zpráva a tragédie, že zemřel v den narození dcery,“ uvedla v prohlášení. „Jan hrál v mém životě monumentální roli a byl ohromnou inspirací pro každého, kdo se s ním setkal... Byli jsme manželé 15 let a byl oddaným otcem syna Josefa. Bude nám ohromně chybět.“ čtk
