Veškeré dění Havelka umístil na palubu letadla, jejíž torzo je na scéně téměř přesně vystavěno. Sedadla jsou dokonce orientována zády k publiku. Takže jediné místo, v němž se může odehrát výraznější akce je úzká ulička. Jinak se jedná především slovem. Složení cestujících je náhodně pestré, ale v podstatě je typizováno.
Motivy a témata se rozkutálely Všechno to připomíná Vieweghovy Účastníky zájezdu. Letadlem cestuje třeba klimatolog letící na mezinárodní konferenci, postarší maminka se zakřiknutým mazánkem, vilný svobodný mládenec pokukující ženám do výstřihů, nechybí ani hezké slečny a tradiční český buran cestující se svou kvočnou na dovolenou do tropů, kde je jeho jediným cílem co nejlevněji se opít. Do letadla nastoupí i muslimská žena v burce, z níž jsou ostatní očividně nervózní.
Havelka a herci si zpočátku zdařile pohrávají s banalitou „kultury“ cestování. Variují všemožné žvásty, které se v průběhu cesty utrousí, a situace, k nimž za podobných rozdílností nátur a motivací dochází. Třeba i skrze vnitřní monology postav zaznívající z reproduktorů. Vzniká spousta dotažených a divácky vděčných gagů. Horší je to už s konstrukcí celé inscenace, u níž je od poloviny a obzvláště v závěru patrné, že tvůrci narazili na své meze. Ubu se baví, hýří formálními nápady obalenými hávem tajemství. S příměsí hororových prvků. V roli letušek se třeba znenadání objeví ženy, které v letadle sedí jako cestující. Chvíli trvá, než si divák všimne, že se u okýnek sedící herečky nenápadně vytrácejí a jsou nahrazeny figurínami. A ocení to jako dobrý nápad. Cestující si postupně uvědomují, že každý z nich letí úplně jinam než ostatní, což pochopitelně vyvolá napětí. Komická je i parodie na všeobecné zblbnutí reklamou, v rámci něhož si cestující zdarma, jen za svou letenku, poručí od personálu univerzální lžíci, u níž se po zevrubném prozkoumání manuálu ukáže, že je s ní možné dokonce i jíst. Letenky pak ovšem chybí, když se cestující snaží letuškám prokázat odlišné cíle cesty. Pobaví i reklamní slogan U. B. U Airlines: „Děláme z nebe to nejlepší místo na zemi.“
Čím víc se však inscenace kloní k závěru, tím je patrnější, že zde chybí něco podstatného. Třeba ústřední idea. Nebo aspoň schopnost plně využít rozehraných linií, témat, charakterů a také formálních nápadů. A že toho je, na co se najednou zapomnělo. Neví se toho v závěru až příliš. Namátkou třeba to, jaký má smysl to neustálé vytrácení se a převlékání hereček do kostýmů letušek. Anebo kam se vlastně poděla ona muslimská žena. Motivy a témata jakoby se tvůrcům rozkutálely pod rukama. A nikdo neví, jak vše dát dohromady. Do chvíle nástupu herců na děkovačku se ani neví, zda už představení skončilo, protože by mohlo klidně pokračovat. Je to neúplné i jako parodie na kulturu cestování. Nemluvě ani o tom, že se na scéně neobjeví Otec Ubu. K němu má snad náběh kapitán letadla v podání Petra Čtvrtníčka, ale velmi matné. Mohlo by se zdát, že inscenací Ubu se baví pražské Divadlo Na zábradlí navazuje na svou bohatou historii a že se snaží vyrovnat se slavnou Grossmanovu inscenací Krále Ubu. Naštěstí existuje její videozáznam, z něhož je patrné nejen to, na jak vysoké úrovni oproti dnešku divadlo bylo, ale také jak moc se současná inscenace s ubuovskou tematikou míjí. I když v ní lze zaznamenat skvělé herecké výkony, vydařené komické okamžiky, nakonec zbude jen pocit prázdnoty a autorské neschopnosti dotáhnout tvar k smysluplnému vyznění. Zbudou jen útržky.
***
Ubu se baví
Scénář a režie: Jiří Havelka Scéna: Dáda Němeček Divadlo Na zábradlí, prem. 22. 2.
