Jaképak vyrovnání se s minulostí! Poslední dobou už mě bere čert, kdykoli tohle úsloví, evokující snad nějaký blažený stav, nebo rovnou nirvánu, čtu či slyším. Kdopak se kdy vyrovnal se sedmiletou válkou nebo třeba s napoleonskými vojnami... Nikdy nikdo, jede se dál, trochu se vraždilo, trochu se kradlo, pereme perem špinavé prádlo, jak kdysi napsal František Gellner.
A s dvacátým stoletím to není jiné, alespoň tady na východě žádný Norimberk nebyl. A Němce, jak všichni víme, nastartovaly k unikátní očistě spojenecké a ruské tanky a šibenice a tábory. Zkuste dát někde v české hospodě ty napravené Němce za vzor, narazíte a hned se budete cítit jak nějaký ten Heydrichův parchant. Tak je ta minulost zažraná.
A socialismus je zažraný i do režiséra Špačka, který ho prožíval jako úplný pulec, i do spisovatele Štindla, který jeho úskalími procházel jako jinoch.
Páchne v jejich dlouhém filmu Pouta ze všech těch kuchyní, vyšetřoven, montážních hal, žvanících úst fízlů, odér mají i milenecké polibky, tak surový film tu ještě nebyl.
Kdysi Štindla udeřil do hlavy gangsterský film Casino, netají se s tím. Nekáže ani nelaská humorem, jde po dobrodružství a po tajemství. Fízlovské psycho nás s ničím nevyrovnává ani nesmiřuje. Je to film, po kterém kloužu do minulosti jako po toboganu. Dobře mi sice není, ale raduju se, že tu svíravou beznaděj někdo dokázal napsat a natočit docela i s vtipem a švihem.
Středeční premiéra ještě buší v hlavě: v krásně omšelém baru pražské Lucerny se na stropě trošičku loupe omítka a fíkusy lapaly cigaretový dým,
Přetopeno, poškrábaná dřevotříska, sem tam urvaná koženka sedaček. Nedbalá elegance baru, už za chvilku se ze sálu vyvalí premiérové publikum v róbách i džínách a vytahaných svetrech.
Zatím jde příběh do finále. A já teď udělám něco hnusného a prozradím konec. Ten odporný fízl nevyhrál, ale umřel. Alespoň na plátně. Bravo!
O autorovi| Jáchym Topol redaktor LN
