Tak jsem se u „posledněslovního“ kolegy Honzy Rejžka dočetla, že se město Rychnov nad Kněžnou stará špatně o památku Karla Poláčka. Já mám tedy zkušenost zcela jinou, i když fasáda rychnovské školy možná je opravdu v žalostném stavu, jak napsal. Nevím, dlouho jsem v Rychnově nebyla. Jenže fasáda je fasáda a Poláček je Poláček. Vlastnívala jsem Poláčkovy Muže v ofsajdu, jejichž „fasáda“ - tedy obal a desky - byla taky v žalostném stavu: podepsal se na ní čas, a navíc jsem ji jednou pobryndala kafem. Přesto jsem si v knize s nadšením čítala: když jsem dostala špatnou náladu, zabořila se do ní a za chviličku bylo všechno lepší. Ani politováníhodný stav knihy nezabránil dobrákovi, kterému jsem ji půjčila, aby si ji navždy založil do knihovny. Koupila jsem si jinou - ovšem kniha, byť překrásná, nestojí tolik jako školní fasáda...
Ale k Rychnovu nad Kněžnou. V Orwellově roce 1984 zorganizovalo toto město ke čtyřicátému výročí Poláčkova úmrtí literární seminář, na nějž rychnovský filmový klub navazuje třídenním filmovým seminářem - letos se bude konat 27. ročník. V roce 1994 se ke 100. výročí Poláčkova narození do Rychnova sjelo na padesát bohemistů z tu- i cizozemska na sympozium, které organizovalo a financovalo město s horlivou pomocí Jana Lopatky. Na Poláčkově náměstí byla znovuodhalena spisovatelova busta a město zahájilo trvalou spolupráci s Obcí spisovatelů, Federací židovských obcí a Nadací Českého literárního fondu. Město se podílí na vydávání Poláčkova souborného díla - na prvních dvacet svazků vynaložilo za deset let 600 tisíc korun, jedenadvacátý a dvaadvacátý financovalo samo.
V roce 1993 zahájil Rychnov obnovu místní synagogy a v roce 1995 bylo v obnovené budově slavnostně otevřeno Židovské muzeum a Památník Karla Poláčka. O rok dříve, v létě 1994, se konal první ročník festivalu Poláčkovo léto, divadelní a koncertní přehlídka v netradičních prostorách města, která se z původních pěti dnů rozrostla na čtrnáct. Letos proběhne 17. ročník a jistě přijede - jako každý rok - na deset tisíc diváků. Pamětnice, která upřesnila datum Poláčkova úmrtí, paní Klára Baumöhlová z Prešova, byla mimochodem účastnicí sympozia, které se konalo u příležitosti otevření Židovského muzea a Památníku - i toto sympozium už má úctyhodnou tradici, v roce 2007 se konalo už pošesté.
A to není všechno: město financovalo pomník hrdinům knížky Bylo nás pět, před synagogou zřídilo památník obětem holokaustu a nejnověji loni otevřelo naučnou stezku Po stopách Karla Poláčka, která vede místy, kde se odehrávají jeho knihy.
Myslím, že se o neúctě ke slavnému rodákovi a malé péči o jeho památku vůbec nedá mluvit. Právě naopak - já bych dala městu Rychnov nad Kněžnou metál za to, jak se o mého milovaného autora stará. A ty se, Honzo, nezlob, vždyť víš - i mistr tesař se utne. Radši se mnou pozvedni číš a zvolej z plných plic: „Vivat Tydlitát! Třikrát vivat!“ Jan Tydlitát je člověk, který toho v rámci města většinu zorganizoval nebo pomohl uspořádat.
