Vzpomínáte, jak se záhy po listopadu roku 1989 vyrojilo nemalé množství úvah, varování a knížecích rad, že by bylo bláznovstvím nevyužít té dokonalé historické příležitosti a nevydat se cestou k lepší, dokonalejší společnosti?
Vždyť ta pro ohromnou většinu kýžená, ta na západ od nás, je přece plná komerce, honby za mamonem a konzumem, plná spousty nepravostí a špatností, kterým se lze přece lehce vyhnout. Stačí jen poslechnout ty správné věrozvěsty. Listování Neckermannem Staly se však dvě zcela předvídatelné věci. Jednak občanstvo na tyto staré i nové hlasatele tu „socialismu s lidskou tváří“, tu „nekapitalistického kapitalismu“, tu „nové třetí cesty“ zvysoka kašlalo a rozhodlo se co nejrychleji uvést intelektuály opovrhované „listování Neckermannem“ do praxe.
Druhou předvídatelnou věcí bylo rychlé umlknutí všech těch „vizionářů třetích cest“: nikdo z nich totiž nešel příkladem (dokonce i Václav Havel velmi kapitalisticky střelil svoji část Lucerny a nadále jezdil v mercedesech a stavěl letní dům v cizině), nikdo nesbubnovával ostatní pravověrné k založení spolku, strany, tiskoviny k propagování nových trendů a myšlenek, nikdo neobětoval valnou část svého aktivního času na mítinkovou šňůru či přípravu učedníků. Jen čas od času nevlídně zaprskali v mediích, jak všichni jdeme špatným směrem, a to zřetelně do záhuby.
Noví mesiáši Dnes jsou media plná zpráv a úvah, že konec krize je už na obzoru, ba dokonce, že už definitivně skončila. A už se opět objevují mesiáši, snažící se občanstvo svést z cesty, tedy lépe řečeno, svést z pokračování v předkrizové cestě. Neboť ta podle nich opět povede do pekel konzumu, honby za úspěchem, za trvalým růstem, za chimérou…
A vsaďme se, že až na pár dalších článků a mediálních vystoupení se mezi těmi mesiáši opět nenajde jeden jediný, který by si svoje přesvědčení vzal natolik za své a věnoval mu tolik času a energie, až by se mu podařilo přesvědčit tolik učedníků a následovníků, že by svůj alternativní model nakonec široce prosadil. Proč tomu tak je, musel jsem přemýšlet jen chvíli, neboť jsem si naštěstí vzpomněl na návrat Charlieho Chaplina v roce 1952 zpět z Ameriky do Evropy, neb měl problémy s Výborem pro neamerickou činnost, který jej obviňoval ze sympatií ke komunismu. Na titulní stránce jedněch anglických novin tehdy vyšla fotografie rozesmátého tuláka Charlieho, sestupujícího ze schůdek letadla a mávajícího pravicí nad hlavou se slovy „I am a communist!“
Popis pod fotkou zněl: Jak snadné je být komunistou, když člověk celý život pracoval v USA a peníze má ve Švýcarsku…
***
Dokonce i Václav Havel velmi kapitalisticky střelil svoji část Lucerny a nadále jezdil v mercedesech, a nikdo nesbubnovával ostatní pravověrné
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a bývalý politik
